Zpět na výpis článků

Divadelní svět Brno 2018: Když nehrají herci, ale světlo

Jako jedno z prvních představení, se na festivalu Divadelní svět Brno, představilo Naivní divadlo Liberec se svou inscenací Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých…. Předlohou této inscenace je kniha Atlas odlehlých ostrovů od německé autorky Judith Schalansky. Mísí se v ní faktografie s poetickým viděním světa, autorka čtenáře odnáší do odlehlých koutů oceánů a prostřednictvím různých příběhů a postav zobrazuje proměny lidské společnosti. Stejně tak tomu je i u divadelního představení v režii Filipa Homoly, které experimentuje s možnostmi loutkového divadla, cestopisu a lyričnosti.

Představení je určeno především divákům 14+, tedy teenagerům, kteří se většinou v divadle nudí a nedávají pozor, ovšem tomu se chtěli tvůrci Naivního divadla vzepřít a rozhodli se pro velký experiment, díky němuž zaujmou i dospělé obecenstvo. Výprava dle Kamila Bělohlávka hýří hrou a pestrostí. Jako jeviště slouží dlouhý stůl, kolem kterého sedí diváci, a herci jsou buď na něm, nebo se nachází poblíž v prostoru. Avšak to hlavní se děje na netradičním jevišti, nad nímž visí zrcadlová plocha. Vše je přizpůsobeno práci se světlem, jelikož to představuje nejdůležitější složku inscenace.

Herci se pohybují ve tmě, a pokud má být na ně kladen důraz, využívá se především bodového osvětlení, stejně tak to platí i u loutek a rekvizit, světlo je vypravěč i divákův průvodce. Po většinu času vládne potemnělost nebo jemné osvětlení, jelikož se divák ocitá v koutech světa ne lidem moc známých, jako jsou ostrov Tristan da Cunha, Galapágy, ostrov Robinson Crusoe nebo Vánoční a Velikonoční ostrov.

Herecký tým, který tvoří Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Dan Kranich, a Adam Kubišta, je dle kostýmů stylizován do podoby dobrodruhů z první poloviny 20.století. Pánové na sobě mají košile a kalhoty, a dámy šaty, avšak barevná pestrost je stejná, převládají žluté, červené a šedé odstíny. Herci představují spíše zprostředkovatele děje než hlavní postavy, často příběhy převypravují, a při tom pracují s rekvizitami. Jednou z rekvizit, která je využita během představení, je například i letadlo na dálkové ovládání.

Vše působí jako divadelní pohádka plná optických a světelných efektů. Zřetelně se pracuje se stínem, simultánním promítáním a kontrastem barev. Tato experimentální podívaná by však nevznikla bez herců, kteří zdárně v prostoru spolupracují a dávají vše do pohybu. Velice autenticky působí scény s vhledem do života v oceánu nebo etapy měsíce, při nich se nad stůl zavěsí pět bílých pláten za sebe a herci na opačných stranách stolu promítají dva odlišné děje, které se ke konci protnou. Divák chvíli netuší, kam se dívat dřív. Verbální složka ztrácí svou dominantnost, představení pracuje hlavně se zrakovým vjemem. Vše je plné lyriky zdůrazněné i skrze hudbu od seskupení Kora et le Mechanix.


  • NAIVNÍ DIVADLO LIBEREC Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých…
  • Autor předlohy: Judith Schalansky
  • Režie: Filip Homola
  • Výprava: Kamil Bělohlávek
  • Hudba: Kora et le Mechanix
  • Hrají: Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Dan Kranich, Adam Kubišta

Premiéra 16. února 2017, recenze psána z uvedení 25. května 2018 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

FOTO: Michal Kořán, Marek Douša, Josef Ptáček

Poslední články autora