Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: Příběh v bludných představách

Již druhá taneční performance pátečního programu festivalu Divadelní Flora se odehrála v prostorách S-Klubu. Sál, kde jindy probíhá taneční disko zábava, byl důmyslně přetvořen na stage se vzestupným hledištěm. Večerní představení tanečníků a choreografů Clary Furey a Petera Jaška Untied Tales předznamenával program jako „putování neprozkoumanou, halucinogenní krajinou, v níž existuje i to, co na první pohled nevidíme“.

Kanadská tanečnice a choreografka Furey ve spolupráci se slovenským tanečníkem a choreografem Peterem Jaškem předvedla temnou podívanou, pouť psychedelickým světem, jež odpoutala diváka od reality sedu na židli.

Nebylo jednoznačné, zda pozorovatel vnímá tanečníky jako lidské bytosti či jako jiná stvoření. Znatelný byl však kontrast rozpolcenosti světů ženy a muže, které se prolínají a míjejí zároveň. Pohyby tanečníků odrážely náladu celého představení. Působily úsečně, útržkovitě a propracovanou nedbalost střídalo strnulé pnutí těl. Rovněž odkazovaly k mechanickému opakování a vzbuzovaly tak dojem snahy vymanit se z napnutí a dostat se do fáze klidu. Tanečníci spolu na jevišti místy vůbec nekomunikovali, pouze se osamoceně zmítali v nekonečné tísni, docházelo však i k napojení se na druhého, což vyznívalo jako vzájemná opora.

Vizuálně kontrastujícími prvky se jevily černá stěna oproti světlému baletizolu, zatímco jednoduché kostýmy tanečníků splývaly s barvou stěny. Inscenaci zpestřovala také hra stínů a světel. Scéna se odehrávala ve dvou rovinách ‒ na světlém baletizolu, kde se pohybovali skuteční tanečníci, a současně na černé stěně situované proti hledišti. Ta byla prostorem působení jejich temných dvojníků, jimž bylo možno uniknout pouze vleže na zemi, kam nemířila světla.

Asi nejzajímavějším okamžikem představení byl pro pozorovatele moment, kdy se Clara Furey chopila černého uhle a začala po baletizolu vykreslovat čárami geometrický obrazec. Podobný nakreslil také na černou zeď bílou křídou Peter Jaško. Tyto obrazce neměly dokončený spoj, vypadaly tedy otevřeně. Performeři, jako by se v nich snažili najít pocit bezpečí, vcházeli jimi dovnitř a ven, znovu zmítáni neviditelnou silou, jež je ovládala.

Hudbu k tomuto počinu složil Tomas Furey, bratr hlavní představitelky a choreografky. Skladateli se povedlo doprovodit pohybové vyjadřování promluvou opakujících se jednoduchých melodií, střídáním tónů, zrychlováním a zpomalováním tempa, šumů a místy až nelidským hučením, duněním, pronikavým skřípěním neidentifikovatelných nástrojů, aniž by zcela splývala a stala se nepodstatnou složkou performance.

Na rozdíl od jiných tanečních představení, které bylo možné na Divadelní Floře vidět, si tato inscenace držela znatelný odstup od diváka; nijak ho nezapojovala a chladně ho nechala nazírat na dění za neviditelnou stěnou oddělující jeviště od hlediště. I přes tento přístup však divák nezůstal Untied Tales nedotčen.


  • CLARA FUREY & PETER JAŠKOUntied Tales
  • Režie, choreografie, performeři: Clara Furey, Peter Jaško
  • Hudba: Tomas Furey
  • Světla: Alexandre Pilon-Guay
  • Světelná asistence: Olivier Chopinet
  • Umělečtí poradci: Catherine Gaudet, Benoît Lachambre, Francis Ducharme
  • Technický manažer: Karine Gauthier
  • Účinkují: Clara Furey, Peter Jaško

Premiéra inscenace uvedena v listopadu 2015, recenze psána z uvedení 11. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: Facebook Divadelní Flory

Poslední články autora