Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: Představení na pomezí divadla a filmu

V osmý den, ve čtvrtek 17. května 2018, 22. ročníku Divadelní Flory se na prknech Moravského divadla v Olomouci představilo brněnské HaDivadlo se svou inscenací Eyolf, která vznikla podle divadelní hry Eyolfek od Henrika Ibsena. Toto drama spadá do posledního autorova tvůrčího období, kdy se v jeho dílech mísil realismus se symbolismem a hlavním tématem se stávalo lidské štěstí, zejména pak to rodinné, což platí i u Eyolfka.

Režisér Ivan Buraj a dramaturg Matěj Nytra využili faktu, že Ibsenova díla z pozdního období naráží do „univerzálních“ problémů společnosti např. vztahové stereotypy, rodinný neklid a deprese. Ani Eyolfek není výjimkou. Možná právě proto v podání této režijně-dramaturgické dvojice dostal nových rozměrů, a to hlavně skrze formu, jelikož se zde mísí film a divadlo na jednom prostoru dohromady.

Jeviště plní prázdnota, a to doslova. V popředí se nachází židle a stůl zakryté igelitem a uprostřed prostoru jsou poházené kameny. V pozadí stojí uzavřený dům, kde se pohybují herci. Ke zprostředkování, co se děje za zdmi tohoto obydlí, je ve společnosti aktérů i třetí osoba – pozorovatel, který vše natáčí pomocí ruční kamery. Záběry se promítají na velkém plátně umístěném nad domem. Divákovi je hned od začátku představení vnucován pohled nezávislého pozorovatele, který se zejména soustředí na gesta a mimiku protagonistů a pohrává si s detailem.

Nejen však práce s kamerou a prostorem, ale také stylizace kostýmů přispívají ke zdůraznění toho, že Eyolfek patří stále k aktuálním dramatům. Postavy nosí oděvy podle klimatu, ve kterém se hra odehrává, a to na norském pobřeží. Pouze Rita je výjimkou, jelikož v první části má na sobě šaty, ale stejně tak jako protagonisté Alfréda, Asty a Borgheima i ona se nakonec v druhé části přioblékne do něčeho teplejšího. Vše se však nese dle trendů dnešní módy a herci působí jako lidé z reklam na sportovní horské oblečení.

Vyhodnotit herecký výkon je v tomto případě velice zapeklité kvůli využití kamery. V roli Alfréda exceluje Matěj Nachvátal, pracující především s mimikou a hlasem. Na jevišti se pohybuje rychle podle emocí své postavy, jež je plná běsnění a citového chaosu. Postava Alfréda válčí s depresí a Nachvátal s tímto zdárně pracuje a zdá se, že se do své role vcítil, navíc mu k tomu pomáhá přítomnost kamery, do které se často dívá a promlouvá tak i přes fyzický distanc k divákům. I v druhé části bez pozorovatele Nachvátal pracuje s rekvizitami a kulisami, agresivně a bez rozumu kope do pohozeného kamení na jevišti. Jeho herecká partnerka Lucie Andělová jako Rita naopak působí ve své roli chladně a bezcitně, výjimkou jsou vypjaté okamžiky, kdy se posedle s erotickým podtextem fyzicky dotýká Alfréda, čímž vystihuje sebestřednou a zlou matku bez emociální vazby ke svému dítěti.

V celku však Eyolf od HaDivadla působí kompaktně a soudržně. Zdárně podtrhává hlavní motivy díla a některý divák se může i s postavami ztotožnit díky přesvědčivosti hereckých výkonů. Ovšem nabízí se zde otázka, kde se v případě tohoto představení nalézá hranice mezi filmem a divadlem. Existuje vůbec? Vše přece probíhá právě tady a teď, jak je u divadla žádoucí, ale dům, kde se herci skrývají, uvádí diváka do značné distance. U představení si většinou diváci vybírají, na co se budou dívat, zde vše určuje kamera jako u filmu.


  • HADIVADLOEyolf
  • Autor: Henrik Ibsen
  • Překlad: František Fröhlich
  • Režie: Ivan Buraj
  • Dramaturgie: Matěj Nytra
  • Výprava: Antonín Šilar a Ivan Buraj
  • Asistentka výpravy: Karolína Srpková
  • Kameramani: Matěj Nytra a David Matuška
  • Úprava hudby: Pavel V. Boika
  • Hrají: Matěj Nechvátal, Lucie Andělová, Agáta Kryštůfková, Jiří Miroslav Valůšek, Marie Ludvíková a Antonín Šitavanc

Premiéra 16. listopadu 2017, recenze psána z uvedení dne 17. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: Facebook HaDivadla

 

Poslední články autora