Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2018: DENÍK ZLODĚJE: Bridel + Genet = Brinet

Hledání průzračnosti je možná marné, jestliže jí dosáhnu, bude to nesmírné ulehčení. Přestanu být já, přestanete být vy. Zůstane jenom úsměv, určený všem věcem bez rozdílu.

Diváky Divadelní Flory očekávaná inscenace Deník zloděje byla poprvé hrána ve čtvrtek druhého týdne festivalu. Oceňovanou inscenaci má na svědomí divadelní společnost Masopust. Jako hlavního protagonistu a zároveň také jediného herce a zpěváka obsadil režisér Jan Nebeský do role „zloděje“ letošní tvář festivalu Divadelní Flora Miloslava Königa. Slovem, a především hudbou ho doprovází Martin Dohnal.

Deník zloděje vznikl nevšedním spojením básnických textů kontroverzního Jeana Geneta s kajícným Bedřichem Bridelem. Ať je toto spojení jakkoli kontrastní a zdálo by se být neslučitelné, zapadá do sebe a tvoří jednotný celek.

Inscenace by se dala definovat jako operní performance. Texty Bridela a Geneta jsou totiž především samotným hlavním performerem zpívané a sem tam protnuté mluveným slovem. Stěžejní hudební roli má piano znějící pod rukama Martina Dohnala. Hrané melodie jsou originálními motivy taktéž i motivy obecně známými, jako např. P. I. Čajkovského.

Na jevišti se objevuje pouze jedna aktivní postava, opomeneme-li Martina Dohnala, který se spíše podílí na hudební složce. Samotná energie M. Königa však prostor naplňuje k prasknutí.

Miloslav König je ztělesněním provokace i pokory. S lehkostí šejdíře dokáže předat hledišti pravou niternost a upřímnost bytosti, která se zmítá ve stavech sebedestrukce, zamilovanosti a oslepuje okolí svou neformálností. Zprvu uvádí přihlížející do rozpaků, ale právě těmito scénami si publikum zpřístupní a získá. Dokáže přilepit zraky diváctva jen na sebe a být jím přijat a zbožňován právě pro svoji troufalost. Ve chvíli, kdy žádá publikum o cigaretu, vznáší se vzduchem vydýchaného prostoru několik žvár. Postava sráží dohromady otázky vlastních tužeb, studu, ponížení a zároveň opaku, jelikož rozhodně nechce být chválena.

Hlavní postava vypráví, zpívá (občas účelně přemrštěně), rapuje, odhaluje se vnitřně i tělesně, převléká se do potrhlých modelů. Nezdráhá se pět i s nánosy medu, mouky a hlíny na těle. Není možné postavu rozštěpit, oddělit od sebe část Bridela a kus Geneta, neboť dokonale splývají v jednu bytost skrz M. Königa. Nenacházíme se v Bridelově 17. století, ani ve 20. století Genetově, jsme v nezařaditelném bezčasí. „Brinet“ je nadčasový.

Inscenace oplývá mnoha mimořádnými proprietami, z nichž většina se stává součástí zjevu postavy. Jinak jednoduché scéně vévodí jediná dekorace v podobě pštrosího trůnu, kam se performer vítězně usazuje coby miss, korunovaná klenotem z wunderbaumovských stromečků do auta.

Deník zloděje je tryskem ojedinělého projevu a neskutečné energie; překlenutím opery do komornější formy inscenace. V průběhu dění je divák šokován; údivem položen na lopatky, když tu si uvědomí, že leží Miloslavu Königovi u nohou. Inscenace dokazuje kvality podílu herce nejen jako představitele své role, ale zároveň jako tvůrce.


  • MASOPUST ‒ Deník zloděje
  • Autor: Jean Genet, Bedřich Bridel
  • Scénografie a režie: Jan Nebeský
  • Výchozí idea: Tereza Marečková
  • Scénář: Miloslav König
  • Živá i nahraná hudba: Martin Dohnal
  • Kostýmy a rekvizity: Petra Vlachynská
  • Hrají: Miloslav König, Martin Dohnal (piano)

Premiéra 12. května 2017, recenze psána z uvedení 19. května 2018 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: archiv Divadla Na zábradlí

Poslední články autora

Napojit se na hirošimskou tíseň

Únik do Petrkova

BONJOUR OLOMOUC: Přežít se sebou stáří