Zpět na výpis článků

Divadelní Flora: Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, inscenace na pomezí monodramatu a performance

V rámci olomouckého festivalu Divadelní Flora jsme měli možnost zhlédnout inscenaci Kamily Polívkové Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského divadla Studio hrdinů. Autor textu David Zábranský napsal drama přímo na tělo herci Stanislavu Majerovi, který je hlavní a zároveň jedinou postavou představení. Tato inscenace osciluje na hranici klasického monodramatu a preformance s tím, že ani jeden z těchto fenoménů nelze použít pro přesné popsání tohoto představení. Majerova postava není singulární, ale představuje jakousi pomyslnou, zástupnou množinu lidí, kteří uznávají prezidenta Miloše Zemana a která se vymezuje vůči lidem, jež ho kritizují.

Představitel hlavní role Zemanovy odpůrce nazývá „lidmi typu Majer“ a dále vyjmenovává další herce Studia hrdinů, kteří s názory našeho prezidenta nesouhlasí. Celá inscenace je postavená na paradoxu, že Stanislav Majer nepředstavuje sám sebe, ale hovoří o své osobě (svých názorech) v jiné postavě, kterou nazývá Majer. To je důvod, proč inscenaci nemůžeme zcela pojmout jako performační útvar. V performanci platí, že aktér je v rámci produkce sám za sebe a v podstatě nic nepředstírá, jen existuje, a tím předává informace. U Majera z jednoho úhlu pohledu tomu tak není. Stanislav Majer hraje roli herce kritizujícího kolegu, který se jmenuje Majer. Vzniká tedy jakýsi oxymóron fenomenálního bytí herce na scéně. Veškerá chvála na Miloše Zemana je vždy zamýšlena opačně, na tomto je postaven celý vtip inscenace. Zde tedy máme velký podíl monodramatu a čistá preformance musí jít trochu stranou.

Na celé představení lze velmi dobře stáhnout teorii o divadelních energiích Freddiho Rokema, konkrétně je zde nejsilnější vliv takzvaných sociálních energií. Podle teorie existují ve společnosti síly mající vliv na divadelní texty a přestavení. To, co se děje ve společnosti, se projevuje i v divadelních inscenacích. Hlavním jmenovatelem inscenace Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny je rozdělení společnosti na občany nesouhlasící a souhlasící s politikou a názory Miloše Zemana, což se skutečně v naší společnosti děje.

Inscenace je scénograficky prostá, je zde umístěna monolitní kovová kulisa lesklé barvy; tím bylo zajištěno výrazné vyniknutí herecké akce. Hercova deklamace je porušována okamžiky, kdy pije anebo se svléká, a poté obléká do moravského kroje. Stanislav Majer zde představuje horlivého obhájce Miloše Zemana a jeho nahota na scéně evokuje naprosté odevzdání názorům, která hájí. Oblečení do kroje má symbolizovat hercovu náklonnost k české identitě a přitakání lidovému (populistickému) přístupu, který je znatelný u Miloše Zemana. Když je aktér zcela převlečen, začne hrát na dudy českou státní hymnu – další symbol české kultury.  Tento akt je příznačný pro preformance, ale jsem přesvědčen o skutečnosti, že se jedná o monodrama s performativními prvky.

Úskalí inscenace bylo v tom, že představení je výrazně postaveno na pražském místním koloritu a také byla v celé inscenaci celá řada odkazů na Studio Hrdinů, popřípadě na předešlé Divadlo Komedie. To mělo za následek, že olomouckému, i když ve značné míře poučenému, obecenstvu mohlo unikat celé spektrum souvislostí. Nicméně nelze tuto skutečnost považovat za nedostatek inscenace jako takové. Větším problémem je, že herec nereagoval na publikum, které v olomouckém divadle vytvářelo velkou příležitost pro dramatickou interakci.


 

  • STUDIO HRDINŮ – Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny
  • Autor: David Zábranský
  • Režie: Kamila Polívková
  • Kostýmy: Adriana Černá
  • Hudba: Ivan Acher
  • Dramaturgie: Jan Horák
  • Výprava a světelný design: Antonín Šilar
  • Asistent režie: Ondřej Štefaňák
  • Asistent výpravy: Františka Králíková, Mariana Montenero, František Průša.
  • Hrál: Stanislav Majer

Premiéra 16. 9. 2016 ve Studiu Hrdinů, recenze psána z reprízy dne 17. 5. 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora .

FOTO: archiv Divadelní Flory