Zpět na výpis článků

Divadelní Flora 2021: Adorace utrpení

V rámci letošní Divadelní Flory mohli olomoučtí milovníci divadla absolvovat zájezd do věhlasného brněnského HaDivadla na osobitou inscenaci fragmentu dramatu Georga Büchnera Woyzeck v režii Miroslava Bambuška. Ačkoliv letošní netradiční Divadelní Flora ještě zdaleka nekončí, dovoluji si tvrdit, že Bambuškova inscenace Woyzecka je jedním z adeptů na nejpůsobivější inscenaci festivalu.

Miroslav Bambušek Büchnerovu původní předlohu přetransformoval do postdramatického tvaru a pokud divák do divadla přichází, aniž by byl s příběhem obeznámen, mohlo by pro něj být přestavení hůře srozumitelné. Georg Büchner nám Woyzecka zanechal nedokončeného, a proto je zde příležitost pro kreativní inscenační postupy. Postavy nejsou nositeli dramatické situace nebo jednání, jak jsme zvyklí u konvenční činohry, ale každá postava je znakem jakéhosi celostního archetypu, vztahujícího se k soudobé společnosti.

František Woyzeck v podání Marka Kristiána Hochmana je vystavěn jako lehce retardovaný jedinec, kterého společenský systém požírá zaživa jen proto, že nenaplňuje očekávání společnosti. Simona Peková jako Hejtman je zosobněním nadřazené síly, která Františka nutí být po vůli k jakýmkoliv praktikám. Hejtman je znakem bosse, který k člověku nepřistupuje jako k lidské bytosti, ale jen a pouze jako k lidskému zdroji. Zneužívá Woyzecka ke groteskním masážím zad nebo ho bez jakýkoliv servítek nutí k orálnímu sexu. Marie, ve ztvárnění Kamily Valůškové, je typická běhna, její největším zájmem jsou milenci. Woyzeck je v Mariiných očích užitečný blbec, kterého může zdánlivě beztrestně vysávat jako upír.

Na scéně je často přítomen dav lidí, který již nepředstavuje společnost myslících jedinců, ale monolit tupých bloudů, lhostejně se přejídajících přesolenými chipsy a křepčících na pokleslé písničky ve stylu TV Šlágr. Dav Woyzecka pochopitelně ignoruje a nechává ho napospas jeho utrpení. Jenže dav je v této inscenaci znakem nás samých, většinová společnost má tendenci paušalizovat realitu, každý propadá naivní iluzi, že jen on sám je absolutní mírou všeho dokonalého. Nedochází mu však, že v takovém světě se může stát Woyzeckem každý z nás. Bambuškovu kolektivní postavu lze interpretovat jako dav, z něhož systém vymačkal veškerou energii a vůbec vůli svobodně rozhodovat o svém životě.

Pokud bychom měli rámcově verbalizovat herecký styl uplatněný v této inscenaci, lze hovořit o prvcích analytického herectví, kdy herci své role vystavují na velmi stylizovaných postupech za účelem zprostředkování výpovědi o současné společnosti. Velkou devizou Bambuškovy režijní práce je dovedný smysl pro scénickou zkratku, například když Jan Lepšík v roli tambora svede Marii zcela beze slov, pouze za pomoci hry na baskytaru. Inscenace je postavena na síle jednotlivých divadelních složek. Hudba je na scéně reprodukována na živo a představuje velmi svébytný kaleidoskop hudebních žánrů. Výrazným prvkem hudební složky je přítomnost dvou zpěvaček, kdy jedna zpívá takzvané klasiky a druhá používá growling. Přítomné zpěvačky se v doprovodu živé kapely často překrývají a ilustrují tak i Mariinu rozpolcenost.

Scénografie se nese v duchu výrazného light designu. Veškeré složky vytváří expresionistický syntetický tvar, který vždy odráží psychologické pochody postav. Herecká, scénografická a hudební složka se synchronně doplňují a vytváří konzistentně působivý celek.

Je velmi povzbudivé, že HaDivadlo disponuje sebevědomím přetavit původní dramatický text do postdramatického tvaru. Divadlo, které to se svojí tvorbou myslí skutečně vážně, se divákovi nepřizpůsobuje, ale naopak se snaží diváka si vychovat. Woyzeck Miroslava Bambuška je zářným příkladem tohoto přístupu.


  • HADIVADLOWoyzeck
  • Autoři: Georg Büchner & Miroslav Bambušek
  • Režie: Miroslav Bambušek
  • Dramaturgie: Matěj Nytra
  • Výprava: Jana Preková
  • Hudba: Tomáš Vtípil
  • Filmové projekce: Martin Čihák
  • Střih filmů: Kateřina Vrbová
  • Light design: Jakub Kubíček, Adam Gazárek, František Kumhala
  • Pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová
  • Překladatelská spolupráce: Wolfgang Spitzbardt, Jaroslav Achab Haidler
  • Účinkující: Mark Kristián Hochman, Jiří Miroslav Valůšek, Simona Peková, Kamila Valůšková, Jan Lepšík, Jiří Svoboda, Magdalena Straková / Marie Ludvíková, Cyril Drozda / Miroslav Ukul Kumhala, Miloslav Maršálek, Eva Pešová, Markéta Hasilová, Jana Vondrů, Pavla Klusová, Tomáš Vtípil, Vítězslav Holata, Josef Zámečník, Petr Fučík

Premiéra 12. března 2019, psáno z uvedení dne 23. října 2021 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: archiv HaDivadla

Poslední články autora