Performance Celestial Odyssey převezli její tvůrci 24. února do sálu Mozartea Muzea umění Olomouc. Tanečnice a choreografka Andrea Miltnerová vytvořila inscenaci ve spolupráci s Janem Komárkem, který se na ní podílel jako světelný designer a tvůrce masek. Středobodem Celestial Odyssey však byl koráb – cembalo ovládané Monikou Knoblochovou. Andrea Miltnerová se zabývá barokní estetikou, proto lze její stopy odhalit i v případě této inscenace.
Před očima diváků je vytvořen snový svět, neuchopitelný prostor, který překračuje reálno, míří dále než k nekonečnu. Pohyb v nekonečnu je totiž nejistý, nemá začátek ani konec, jeho záchytné body elipticky putují a jeho mechaničnost odvozují náhodné střety.
Cyklické, opakující se pohyby performerů, tajemných bytostí, které mohou představovat jak formu života mimo naši planetu, tak putující mrtvé objekty, pohybující se pouze neviditelnými gravitačními silami, udávají časovost tomuto prostoru, nově vytvořené galaxii. Ta postupně diváka přitahuje a unáší po drahách obklopujících těžiště – cembalo.
Monika Knoblochová srůstá se svým nástrojem. Vesmírný koráb pohání břitkými tóny. Ovládá dění scény? Nebo snad, jak by pravili pythagorejci, jsou tóny vytvářeny pohyby hvězd? Brouzdání metafyzičnem i bájností vytváří zvláštní snové obrazy. Pracně hnětený vesmír ze světel, mlhy a prachu v sobě mísí částečky baroka, hledícího k nebesům skrze Keplerovy zákony i vize samotné bezednosti vesmíru, kterými se příznačně linou skladby Jeana-Baptisty Lullyho, Johanna Sebastiana Bacha, ale i současníků, jako je např. Martin Smolka nebo Kryštof Mařatka.
Synkopicky našlapující bytosti vedle sebe působí jako dvojitá bytost – bytosti od sebe oddělené i jako odrazy sebe samých. Drží se jasných linií při pohybu, prostupováním světly tvarují prostor na plastickou hmotu, jejíž rozpínavost vyrovnává následné smrštění. Je nastolena pravidelná geometrie a struktura pohybů, která připomíná tanec Bauhausu. Performeři pracují s tělem jako s nástrojem, který dokážou mechanicky ovládnout.
Do pozoruhodné galaxie se nabourávají také zvuky a světla z jiných světů včetně planety Země. Je zachycen dokonce kontakt s člověkem, do prostoru nečlověčího se člověk dobývá skrze přerušované zvuky vysílačky.
Inscenace pracuje se synkreticky prostupujícími se prvky hudby, tance a pohybu, hrou světel – efekty pro baroko tak příznačnými. Probloudí s diváky nejistou a rozpornou krajinu míjejících se těles, planet. Probrodí se hemžením neidentifikovatelných organismů, aby se sama vymanila z pozemské časovosti. Tvůrcům se podařilo v rozporu s fyzikou vytvořit vlastní galaxii; prostor vytvořený z těl, zvuků a světelných korz. Galaxii mírnou, bez otřesů lidských válek a ztroskotání.
- ANDREA MILTNEROVÁ & JAN KOMÁREK & MONIKA KNOBLOCHOVÁ – Celestial Odyssey
- Koncept a choreografie: Andrea Miltnerová
- Light design a zvukový design: Jan Komárek
- Hudební dramaturgie: Monika Knoblochová
- Masky: Jan Komárek
- Produkce: AM&C
- Účinkující: Andrea Miltnerová, Monika Knoblochová, Jana Látalová
Premiéra 21. dubna 2021, psáno z uvedení dne 24. února 2021 v Muzeu umění Olomouc.
FOTO: Pablo Kornfeld
