Na letošním 21. ročníku festivalu činoherního divadla OST-RA-VAR v Ostravě se jednou z nejlépe hodnocených inscenací stalo Vyrozumění od Komorní scény Aréna. Jedná se o jednu z novinek právě probíhající sezóny tohoto divadla, jelikož premiéra proběhla teprve 21. října 2017. Byť jde o předvedení Havlova stejnojmenného dramatu, které se zabývá nesmyslností komunistického režimu ovlivňujícího mnoho stránek lidského života, nelze zapřít jeho aktuálnost. Ústředním tématem této inscenace je totiž pro veřejnost nesrozumitelný byrokratický aparát. Když se člověk zamyslí, není tohle i dnes jeden z faktorů, který znepříjemňuje lidem jejich běžný život?
Vyrozumění představuje jednu z prvních vážných Havlových her. Vzniklo už ke konci padesátých let a do jeho světové premiéry dne 26. července 1965 v Divadle Na zábradlí ho autor ještě několikrát poupravil. Havel se zde především zabývá problematikou byrokracie a jejím dopadem na společnost, která se v ní ztrácí. Jsou zde však na postavách úředníků také demonstrovány problémy jedince-například lhaní sám sobě nebo zbabělost se vzepřít nelogickému uvažování ostatních. Vyrozumění připomíná jakýsi novodobý Babylon, kdy se úředníci rozhodnou používat umělý univerzální jazyk ptydepe, který po neúspěchu má nakonec nahradit jiný, a to chorukoror. Havel, byť nerad, se přiznal, že tento dominantní prvek Vyrozumění bohužel nevymyslel on sám, ale jeho bratr Ivan. On ho pouze zpracoval a vznikla tak ona hra. Jak se s tímto „byrokratickým Babylonem“ vypořádala Komorní scéna Aréna, konkrétně režisér Vojtěch Štěpánek a dramaturg Tomáš Vůjtek? Pojali ho klasicky bez inovací a aktualizací, aby se sám divák zamyslel, čím je hra tak aktuální.
Co je pro Havla a jeho hry typické? Příchody a odchody postav. Tomuto jevu bylo i uzpůsobeno jeviště v retro stylu podle scénografie Milana Davida. V pozadí se nachází tři dřevěné zdi, které jsou v pravidelné vzdálenosti postavené za sebou. V každé z nich jsou levé a pravé boční dveře. Tímto je docíleno, že se nehraje pouze v popředí, ale herci se pohybují i mezi zdmi a tím vzniká dojem, že se věci dějí simultánně. Napomáhá to zároveň dynamičnosti děje a zároveň dochází k využití filmového střihu v divadle. Výborně se zde pracuje se světelným designem, například někdy bývá osvětlen pouze prostor mezi zdmi, zbytek je zahalen ve tmě, což opět napomáhá docílit rychlému spádu děje. Vybavení v prostoru je typicky kancelářské a je složeno do vizuálně vyvážené kompozice, napravo a nalevo se nachází dva pracovní stoly se židlemi, vedle nich se nachází posezení pro hosty. U stěny napravo stojí skříň s vařičem, nalevo se nachází věšák. Scéna se pořád mění díky střídání postav, ale prostor až na drobné detaily zůstává stejný, tudíž v různých případech může symbolizovat něco jiného. Jednou se jedná o kancelář ředitele Grosse, pak o kancelář Zdeňka Mašáta (vedoucího překladatelského střediska).
Stejně jako jeviště, tak i kostýmy navržené Martou Roszkopfovou se nesou v retro stylu. Muži mají na sobě černé obleky a šedé košile, které doplňují hnědé kravaty. Výjimečně někdo nosí i bílý plášť, což platí i u žen. Kostýmy ženských rolí tvoří šedá košile opět s hnědou kravatou, černé sako, sukně a boty na podpatku. Vše působí dojmem univerzálnosti a jednoty, ale také chladu a neosobnosti. Když vidí divák herce, nabývá pocitu, že zkrátka patří k sobě.
Podtitulem Vyrozumění je jedna z replik v jazyku ptydepe: A kdybych se nebál, že kojufer bzal gaftre, mohlo dojít i k luhof dyburoch! Možná to právě vysvětluje, proč představení trvá zhruba dvě hodiny. Herci se skutečně museli naučit nejen repliky ve srozumitelném jazyce a krom češtiny využívají i právě ptydepe, což nejednoho diváka překvapí. Nikdo z hereckého týmu nemá s tímto prapodivným jazykem problém a ovládá svůj text, což poukazuje na kvalitu herců účinkujících v Komorní scéně Aréna. Josef Kaluža jako ředitel úřadu Gross podává neuvěřitelný výkon. Skrze intonaci hlasu a gesta dává najevo, v jakém duševním rozpoložení se právě jeho postava nachází. Během představení vystřídá mnoho poloh, přes sebevědomého ředitele až po zakřiknutého úředníka, což však Kalužovi nečiní potíže, jelikož tím dociluje i neverbální komunikací, a to hlavně gesty. Na jeho výkonu je také obdivuhodné to, jak si repliky v ptydepe zapamatoval. To platí i u jeho hereckého kolegy Šimona Krupy jako náměstka Baláše, jelikož právě oni dva mají v tomto umělém jazyce nejvíce textu ze všech vystupujících postav. Za zmínku také stojí herecký výkon Marka Cisovského jako vedoucího překladatelského střediska Kubše. Ten během představení nepromluví ani slovo (výjimkou je závěr), ale vyjadřuje se za pomocí gest a mimiky, což Císovský ovládá zdárně.
Celkově představení působí jako povedené, ba snad patří mezi ty nejlepší, které se právě v Komorní scéně Aréna hrají. Je však také pravdou, že na to, že jde o absurdní drama, trvá dlouho. Diváci mohou díky tomu přestat držet pozornost, ovšem to není chyba tvůrčího týmu, ale zkrátka je tak předloha napsaná.
- KOMORNÍ SCÉNA ARÉNA ‒ Vyrozumění
- Autor: Václav Havel
- Režie a výběr hudby: Vojtěch Štěpánek
- Scéna: Milan David
- Kostýmy: Marta Roszkopfová
- Dramaturgie: Tomáš Vůjtek
- Hrají: Josef Kaluža, Šimon Krupa, Michal Čapka, Vojtěch Lipina, Alena Sasínová-Polarczyk, Pavla Dostálová, Zuzana Truplová, Vladislav Georgiev, Marek Cisovský, Jan Chudý, Ondřej Malý, Petr Pěnkava
Premiéra 21. 10. 2017, recenze psána z uvedení 1. 12. 2017 v rámci festivalu OST-RA-VAR.
FOTO: archiv Komorní scény Aréna
