Druhou premiérou sezóny 2013/2014 byla v olomouckém Divadle Tramtarie 27. listopadu 2013 inscenace Bohyně z města hříchu. Hana Mikolášková se ujala režie příběhu plného kouře, smrti a krve, příběhu, který není ani trochu romantický a ženský. To mu však neubírá na přitažlivosti.
Hlavní mužskou roli zkrachovalého detektiva Buddyho hraje Vojtěch Johaník. Jeho obsazování do hlavních rolí už se v Tramtarii stalo tradicí. Herec dovede ztvárnit jakoukoli postavu, od pana Rochestera v Janě Eyrové přes Freda ve Válce s mloky až právě po Buddyho v Bohyni. Ve své roli připomíná klasického komiksového „čestného gangstera“, ale má i nečekané romantické okamžiky. Dobře pracuje s hlasem a ovládá své tělo v pohybu. Naopak představitelka hlavní ženské role, femme fatale Angie, je bohužel zklamáním. Kvůli zranění původní představitelky ztvárňuje Angie sama režisérka Mikolášková. Jejím režijním schopnostem se nedá nic vytknout, s hereckým výkonem je to horší. Mikolášková v jednu chvíli přehrává a zbytečně dramatizuje, v příštím okamžiku jako by jí bylo vše úplně jedno. Svým rozkolísaným projevem tak připravuje inscenaci o klíčovou postavu, ženu snů, pro kterou muž udělá všechno. Hlavní pozornost však paradoxně neupoutá ústřední dvojice. Pozornost na sebe postupně zcela strhávají Dáša Rybářová a Barbora Šebestíková. Rybářová se po řadě zcela „civilních“ rolí našla v úloze barmanky Rosaline. Jak už zmiňovaly některé recenze, sám Quentin Tarantino by nad ní zajásal. Její Rosaline je chladná rázná žena, která ovšem pod povrchem ukrývá hluboké city ke své svěřence-barové tanečnici. Pro herečku je ztvárnění této role o to náročnější, že Rosalinin chlad se projevuje i v jejím výrazu, který je obdivuhodný – Rybářová totiž za celou hodinu hracího času nezmění kamenný výraz ve tváři a mluví stále stejným tónem. Druhou polovičku lesbické dvojice tvoří tanečnice Lucy v podání Barbory Šebestíkové. Nejmladší člence souboru kupodivu tato role i přes její nevinnou tvářičku – nebo možná právě proto – sluší. V celé inscenaci pronese asi dvě věty, což jí jen dodává na půvabu. To Lucy, nikoli Angie, je tajemná femme fatale, která vzbuzuje otázky a ochranitelskou touhu. Do role tanečnice se Šebestíková vžila tak, že její pohybové kreace jsou srovnatelné s cirkusovými akrobaty. Zajímavou postavou je ještě „super čestný“ detektiv Lovecraft v podání hostujícího Lukáše Černocha, nadějné nové posily souboru.
Scénu navrhla sama režisérka Mikolášková a jako vždy v případě Tramtarie je velmi skromná; ostatně na tak malém jevišti to ani jinak nejde. Tvoří ji jen náznak barového pultu a velká klec, která zobrazuje vše od různých místností přes sklep až po střechu. Tramtarie tak dodržuje tradici mnohovýznamové scény. Stejně skromně pojaté jsou i kostýmy. Jasně červená košile charakterizuje Buddyho jako hlavního hrdinu, stejně tak vystihuje černá barva zdrženlivou povahu Rosaline a lehounké průsvitné hadříky rozpustilost Lucy. Lehce nepochopitelná pro mě zůstává oblečená-neoblečená Angie. To, že je celou dobu pouze v negližé, má patrně ilustrovat její svůdnost a image osudové ženy, bohužel to však působí pouze lacině a trapně.
Hudby se ujal Richard Mlynář a zvolil dobře. Jeho výběr písní – počínaje Nirvanou – dobře charakterizuje atmosféru zaplivaného baru v malém americkém městě. Hudba nijak nekřičí, naopak, hraje jen v pozadí baru, kde je vzduch těžký jako deka a na plechovou střechu hlučně dopadá déšť. Je třeba ocenit i pravou divadelní tmu; scéna, kdy spolu Buddy s Angie romanticky rozprávějí a v naprosté černotě jdou vidět pouze světélka jejich cigaret, se jistě právem zařadí k nezapomenutelným tramtarijním scénografickým počinům. Inscenátoři Bohyně z města hříchu se odvolávají především na marvellovské komiksy. Nová inscenace však ze všeho nejvíc připomíná klasické americké westerny – což ovšem není výtka, jen poznámka na okraj. Bohyně z města hříchu je poctou všem béčkovým krvákům a filmům noir. Patrně nám nepředá žádné osudové poselství ani nám nezůstane v paměti jako jedna z nejvýraznějších inscenací Divadla Tramtarie. Rozhodně se však jedná o dobrou „oddechovku“ s báječně vykresleným prostředím drsných mužů, nádherných žen a města, kde prší jen občas.
Divadlo Tramtarie – Hana Mikolášková: Bohyně z města hříchu. Režie, scénář, scéna a kostýmy: Hana Mikolášková. Dramaturgie: Vladislav Kracík. Hudba: Richard Mlynář.
Premiéra 27. 11. 2013. Psáno z reprízy 17. 12. 2013
Foto: Markéta Rosendorfová
