V prvních červencových dnech probíhal druhý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti. Zřejmě nejočekávanější inscenací byl rokokový kousek Bastien a Bastienka. Minioperu napsal Wolfgang Amadeus Mozart ve svých dvanácti letech krátce po pobytu v Olomouci. Bastien a Bastienka tak ukazují nejen talent mladého skladatele, ale také rozverný tón dobové lidové kultury.
Operu nastudoval soubor Antiquarius Quartet Praga, který se zaměřuje na provozování hudby z minulých staletí tak, jak nejspíš skutečně zněla. K tomu využívají nejen dobové nástroje, ale samozřejmě také kostýmy a celkový způsob vystupování. Zaměřují se nejen na dobu renesance, baroka a rokoka, ale také na klasicismus a raný romantismus. Bastien a Bastienka je tedy operou, která je pro tvorbu souboru typická.
Rokoková díla mají zřetelnou výhodu – velmi malý počet postav. Jedinou dámou zde byla Bastienka v podání Karolíny Janů, a jednalo se opravdu o vzorovou hrdinku pastorály. Rošťácké vystupování, šibalský úsměv a nepopiratelný půvab Janů vytvářelo typickou jevištní figurku. Stejně tak Martin Ptáček v roli Bastiena. Výraznou individualitou byl i Luděk Golat, režisér a herec v jedné osobě. Usazení představitele čaroděje Colase mezi diváky vytvářelo zdařilou iluzi divadla na divadle.
Roztomile rokokové byly i kostýmy. Bastienčiny zelené šaty zdobené růžičkami byly právě tak dlouhé, aby evokovaly pastýřku, nikoli šlechtičnu. Nechyběla ani aktualizace v podobě dnes velmi oblíbených balerínek. I Bastien v košili, semišových botách a růžovém plášti působil dojmem porcelánové figurky, které jsou pro rokoko typické. Jedinou výjimkou tak byl Colas ve zcela moderní košili a džínách. Kostým bohužel zůstal nevysvětlen. Možná se jednalo o aktualizaci s důrazem na skutečnost, že moudré rady, které čaroděj pronášel, jsou platné bez ohledu na dobu.
Scéna byla v mnoha ohledech inspirována zámeckými divadly s důrazem na perspektivu. Je třeba vyzvednout perfektní jevištní techniku – kulisy se průběžně a s velkou rychlostí měnily, celkem asi pětkrát za hodinu hracího času. Bylo jasné, proč kulisy rokokové opery zobrazují letní zahradu nebo pár satyrů – bohužel několik věcí opět nebylo vysvětleno, ať už to byla postava s uťatou hlavou nebo malé piano stojící na forbíně. Velmi vtipným nápadem byla naopak plyšová ovce, odkaz na typické dobové pastorály, které ostatně Mozart parodoval.
Bastien a Bastienka je dílko rozverné, veselé, roztomilé. Hlubokou filozofii v něm samozřejmě nenajdeme, ale své místo na Olomouckých barokních slavnostech si rozhodně zaslouží. Ne kvůli dosti jednoduché zápletce, ne kvůli barevné líbivosti. Recenzent může přehlédnout i drobné nedostatky, jako například skutečnost, že představiteli Bastiena většinu času není přes hudbu rozumět. Inscenace si totiž zaslouží největší pochvalu za to, že vůbec vznikla. Je dílem souboru, který svou náročnou práci dělá s láskou.
Antiquarius Quartet Praga – Wolfgang Amadeus Mozart: Bastien a Bastienka. Režie: Luděk Golat. Libreto: Jaromír Nohavica. Housle: Václav Návrat, Vladimíra Generová. Viola: Braňo Lariš. Violoncello: Petra Machková Čadová.
Premiéra: 5. 7. 2014 v rámci festivalu Olomoucké barokní slavnosti, recenze z premiéry.
