Zpět na výpis článků

Ad Matrem: Symfonie o hledání ztraceného chlapce

Představte si následující situaci: Jste na rodinném výletě se svými dvěma dětmi v horách a užíváte si rodinné pohody. Po náročném dni se rozhodnete zajít do restaurace/hospody, kterou máte poblíž. Usednete za stůl a objednáte si pití. Vaše dítka zlobí. Jejich zlobení vyeskaluje v rozlité pivo. Požádáte jedno své dítko, aby vzniklý nepořádek uklidilo. Dítko tento úkon odmítá. Po krátké hádce zmizí z dohledu. A to je na mnoho hodin naposledy, co ho vidíte.

Ačkoli se tato situace může jevit nerealisticky, inscenace Ad Matrem, jenž měla své dvě premiéry 3. a 4. listopadu 2023 v Moravském divadle Olomouc, vás vyvede z omylu. Toto hudební dílo Henryka Góreckého v režii Petra Erbese a Borise Jedináka předkládá skutečný příběh, který se stal v českých horách na hranicích s Polskem, kdy se tříletý chlapec ztratil své rodině po krátké hádce se svojí matkou. Do pátrání po něm se nezapojí pouze obyvatelé vísky, ve které se zmizení odehrálo, ale i celý místní sbor integrovaného záchranného systému. Chlapce se podaří v pořádku najít po několika hodinách v hlubokém lese za pomoci vrtulníku.

Základ inscenace tvoří symfonické kompozice polského skladatele 20. století Henryka Góreckého, Symfonie žalostných písní a výběr skladeb z cyklu Široká voda, které přivádí k životu dirigent Tomáš Hanák ve spolupráci s orchestrem Moravského divadla. Kompozice je minimalistická, s postupně rozvíjejícími se melodicko-rytmickými motivy. Znalejší posluchač Góreckého zde může rozpoznat dvě dominující skladby: „Ad Matrem“ a „Mamo, nie płacz“. V autorových skladbách je výrazný právě mariánský motiv, který silně ovlivnil jeho tvorbu a v podobě Panny Marie bolestné obsahuje také téma smutku ze ztráty, které inscenace zpracovává.

Krom hlavního tématu opery, které by se dalo souhrnně nazvat právě jako zpodobnění nejrůznějších fází smutku, dějem viditelně prostupuje i zmíněný mariánský motiv, konkrétně Panna Maria oplakávající svého syna Ježíše Krista coby ikonické zobrazení mateřské lásky a ztráty dítěte. V pasáži, kdy má matka ztraceného chlapce přelud o tom, že se její syn vrátil a drží jej v náručí, ho dokonce svírá stejným způsobem, jako Panna Maria právě sejmutého Ježíše z kříže v pozici piety. Poetický styl díla je obecně výrazně stylizovaný a figurativní a pracuje s nejrůznějšími jevištními metaforami, kdy například výše zmíněný vrtulník není nic jiného než světlo z reflektoru připomínající baterku, které se mihotá po scéně, a les, v němž se chlapec později nalézá, je pár realisticky působících maket jehličnanů. Ostatní místa, na kterých chlapce hledají, jsou také jen naznačená nebo nepřímo zobrazená prostřednictvím metaforické zkratky. Například díra ve zdi naznačuje vchod do lomu jako jedno z míst, kde se po chlapci také pátrá, jindy pohled postav shora dolů naznačuje pohled do rokle.

Inscenace stojí především na silných pěveckých výkonech a emocionálně a stylizovaně pojatém dramatickém ději, pro které scénografická složka, která se během osmdesátiminutové stopáže prakticky nemění, tvoří neutrální, vizuálně čisté pozadí. Základ scénografického řešení tvoří tři bílé stěny, po bočních stranách opatřené dveřmi. Všude mezi nimi se nachází porůznu umístěné stoly a židle – představují hospodu, kde chlapec zmizel. Hospoda ale není jediné místo, kde se děj opery odehrává, jak už jsem zmínila výše. Jak tedy přeměnit bez velkých jevištních přestaveb hospodu na les? Tomu napomáhá kovová konstrukce, která se nepřehlédnutelně tyčí v pozadí jeviště. Z počátku je její vrchní část zahalená oponou a teprve ve chvíli, kdy se pátrání po chlapci přesouvá do lesa, je odhalen zbytek konstrukce, na němž se nachází plastové stromy zobrazující les. Orientaci v tom, ve kterém z těchto na jevišti synchronně přítomných prostředí se postavy právě pohybují, usnadňují titulky běžící nad oponou, které vedou diváka příběhem. Zmiňují například, kdy se vydaly postavy Adama hledat do lesa, kdo ze všech přítomných byl zapojen do pátrací akce a jak pátrání postupovalo.

Pěvecké výkony herců operního souboru Moravského divadla bývají standardně hodnoceny jako kvalitní, což se týká i této inscenace. Přesto je důležité zvláště zdůraznit dva výkony, Eleny Prášilové Gazdíkové  v roli matky chlapce Adama a Vojtěcha Dvořáka, představitele Adama. Prášilové Gazdíkové ztvárnění postavy matky je možné označit v pravém slova smyslu za fenomenální. Její srdceryvný zpěv Góreckého třetí symfonie, která vyjadřuje upřímnou bolest ženy, jež ztratila syna, vyvolává v divákovi pocit sklíčenosti, žalu a probouzí soucit s matkou zdrcenou osudem jejího dítěte. Původní symfonie vypráví o ztrátě syna v chaosu probíhajících válečných bojů, v případě Adamovy matky také probíhá boj, ale v tomto případě mezi nelítostnou přírodou a lidmi, kteří se vydali Adama hledat, boj s časem, na jehož konci může být buď záchrana, nebo smrt. Volba symfonie v kombinaci s pěveckým i hereckým projevem protagonistky divákům sugestivním dojmem zprostředkovává emoce spojené se situací, nejen těm v publiku, kteří jsou sami rodiči. Malý Vojtěch Dvořák, představitel Adama (v alternaci s Maxmilliánem Leszczynskim) dokázal i přes svůj mladý věk podat velmi přesvědčivý pěvecký a herecký výkon. Zpěv opusu 29 Ad Matrem zněl v jeho podání zpočátku jemně až nevinně, avšak v sekvenci ,,Matko má… matko má… uplakaná…“ dokázal dosáhnout takové naléhavosti, že člověku v hledišti doslova naskočí husí kůže.

Závěrem je třeba říct, že tato opera příjemně překvapila nejen mě, ale i řadu ostatních diváků, kteří se o ní vzrušeně bavili ve foyer divadla. Nedá se říct, že je to klasická opera, už jen kvůli nepravidelné předloze, která nepředstavuje klasické dramatické libreto. V tomto směru se jedná o jiný typ operního díla než dříve v sezóně uvedená Rusalka, Modrovousův hrad nebo nedávný Titus. Na druhou stranu se s nimi Ad Matrem shoduje v důrazu na netradiční jevištní zpracování, do něhož můžeme zahrnout jednoduchou scénu, děj ze současnosti, respektive nedávné minulosti, nebo i na operu neobvykle krátkou délku. To vše může k dílu přilákat diváky, kteří jinak opeře příliš neholdují, a pomoci tak vychovat novou vlnu operních diváků, což každé divadlo s operním repertoárem, Moravské divadlo v Olomouci nevyjímaje, nutně potřebuje.


  • MORAVSKÉ DIVADLO – Ad Matrem
  • Libreto: Henryk Górecki, Petr Erbes, Boris Jedinák
  • Dirigent: Tomáš Hanák
  • Režie: Petr Erbes, Boris Jedinák
  • Dramaturgie: Vilma Bořkovec
  • Scéna a kostýmy: Marek Cpin
  • Hrají: Vojtěch Dvořák, Sofie-Anna Frídlová, Elena Prášilová Gazdíková, Vojtěch Pačák, Barbora Perná, Lucie Skácelíková, Radim Šimeček a další

Premiéra 3. a 4. listopadu 2023, psáno z druhé premiéry 4. listopadu 2023.

FOTO: Moravské divadlo Olomouc

Poslední články autora

Únos ze serailu: Kousek Turecka v olomouckém divadle

Titus: Tradiční dílo v netradiční podobě