První vlaštovkou divadelního festivalu Cirkuskus se stalo představení Kolaps od Losers Cirque Company pod režijním vedením Tomsy Legierského, které se uskutečnilo 12. července v areálu Letního kina Olomouc. Jak už sám název lehce napovídá – tematicky, ale i formálně inscenace stojí nad věčným sporem jedince se společností. Je možné je od sebe rozdělit? A co se stane, když vazba mezi nimi nefunguje? To je jen omezený výčet otázek, který Kolapsem rezonuje.
Bílá, jen barva štěstěny?
Výprava představení je stylizována do bílé barvy, ať už se jedná o kostýmy, či minimalistické jeviště bez rekvizit. Tedy alespoň v případě Cirkuskusové varianty, neboť běžně v prostorách sálu tvůrci do představení zakomponovávají animaci a výrazně pracují s light designem, kterému se fyzická akce přizpůsobuje. Tato na první pohled čistá atmosféra by však sama o sobě mohla být vnímána jako signál, že něco není v pořádku. Vzápětí se totiž mezi účinkujícími začíná vytvářet napětí, které reflektuje i rytmus živého hudebního doprovodu. Disharmonie. Neklid. Ze společných kreací působících idylicky se štěpí další jedinci, kteří vedou ostatní jiný směrem, svým směrem. Záhy po sobě performeři křičí a ze spořádaného celku se stává heterogenní masa.
Ačkoliv skrze žánr pohybového divadla dochází k redukci verbální složky, všichni performeři disponují výraznými, především odmítavými gesty. Sám jejich pohled mluví za vše. Slovo se zdá v Kolapsu zbytečné, možná i nadbývající.
Můžeme bez sebe vyhrát? A nad kým?
Kdo vyhraje? Jedinec, nebo skupina? Před majoritou se nelze ukrýt, jednotlivec je i přes svou snahu opět pohlcen svými „spoluhráči“. Proč? Aby společně vytvořili další kreaci, například dvoupatrového až třípatrového obrovského člověka. Vše se vede do krajností, do mezí lidských fyzických sil, ale možná i těch psychických, aby divák mohl zůstat oněměle v úžasu.
Nejen spor, ale společná důvěra mezi vystupujícími je při tak náročných akrobaciích velmi důležitá. Kooperace. Ve chvílích, kdy jeden stojí na ramenech druhého a z nichž pak skáče do náručí jiného performera, se pak víra ve schopnosti přátel projevuje nejvíce. Fascinující byla i rekonstrukce lidského švihadla, kdy dva aktéři stojí naproti sobě a točí jako s provazem třetím aktérem, přes kterého přeskakuje zbytek souboru.
A co my?
K dobře fungujícímu kolektivu patří i empatie. Pakliže jeden z vystupujících není schopen dosáhnout svého cíle, například vystoupat po pyramidě vytvořené z jeho kolegů, je na místě pomoc celku.
Zároveň i živá hudba s širokým žánrovým rozptylem důvtipně ilustruje atmosféru. Jestliže se performerům daří vše realizovat bezchybně, zaznívá příjemná melodie, v níž jsou občas evokovány i zvuky přírody a vody. Naopak pokud se někdo odmítá zapojit, začne jeviště i hlediště zaplňovat kakofonie. Jedinec je ostatními vyčleněn. Ignorován. Ostatní se rozbíhají proti němu, obkličují ho, až nemá kam utéct. Zmenšuje se mu prostor, až se nakonec musí podvolit a stát se součástí konkrétní kreace, celku. Je to špatně, nebo dobře?
Jaká je message Kolapsu? Co nám říká o nás samotných? Odpověď musíme hledat zřejmě sami…
- LOSERS CIRQUE COMPANY – Kolaps
- Námět: Petr Horníček, Tomsa Legierski, Matyáš Ramba
- Režie: Tomsa Legierski
- Choreografie: Matyáš Ramba
- Scéna: Petr Horníček, Štěpán Kuklík, Amar Mulabegovič
- Animace: Amar Mulabegovič, Jan Šíma – Hyperbinary
- Hudba: Vladimír Mikláš, Josefina Žampová
- Kostýmy: Lucie Červíková
- Light design: Michael Bláha, Amar Mulabegovič
- Zvuk: Karel Mařík
- Produkce: United Arts
- Účinkující: Petr Horníček, Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Lukáš Macháček, Jiří Bělka, Mates Petrák, Jana Telcová, Kristýna Stránská, Martina Illichová, Nikola Kopáčová, Josefina Horníčková, Vladimír Mikláš, Miloš Klápště, Michael Nosek
Premiéra 31. srpna 2017 na festivalu Letní Letná, psáno z uvedení 12. července 2021 v Letním kině Olomouc v rámci kulturního programu Cirkuskus.
FOTO: Kristýna Sigmundová
