Divadlo se v nařízené uzavírce stalo ohroženým druhem. Olomoucká Tramtarie patří k těm divadlům, jež mají dar šířit kolem sebe veselí a pohodu. A tak není divu, že i přes všechna úskalí se navzdory všem protivenstvím nevzdalo a bavilo své diváky i v karanténě: jevilo značnou aktivitu na sociálních sítích, točilo vtipná videa a také zpřístupňovalo záznamy svých inscenací či stand-up výstupů. Aby jeho členové nepodlehli apatii, díky svému uměleckému šéfovi Vladislavu Kracíkovi narychlo vytvořili autorskou komedii Láska za koronu, kterou poprvé uvedli 30. května v amfiteátru Pevnosti poznání. V rámci olomouckého Shakespearovského léta, které už Tramtarie popáté pořádá v době letních prázdnin na parkánu jezuitského konviktu, pak následovalo dalších 8 repríz včetně derniéry proběhnuvší 17. srpna.
Bylo by zajisté poněkud nespravedlivé očekávat od hry napsané i nastudované během pouhých tří týdnů coby aktuální reakce na právě probíhající společenské dění soustředěný dramatický konflikt či promyšlenou kompoziční strukturu. Tudíž ani tento text si neklade primárně za cíl inscenaci hodnotit, ale chce spíše v krátkosti shrnout prostředky, které v ní byly použity. Již úvodní „operní“ výstup nijak korespondující s následujícím dějem byl v první řadě prostým manifestem toho, že se může znovu hrát, přičemž podobným způsobem lze koneckonců vnímat celou inscenaci. Divák nesledoval tradičně rozvíjené drama, ale sérii kabaretních výstupů rozložených do několika dějových linií, jež na sebe navazovaly jen velmi volně. Prvotním záměrem tvůrců jistě nebylo přinést hluboké myšlenky či podněty k zamyšlení, ale především pobavit diváky, kteří byli všichni bez rozdílu vystaveni nečekanému zásahu do svých životů v podobě koronavirové krize.
Ve hře zcela absentovala postava, která by děj stmelovala, naopak se zde objevilo několik značně rozličných postav zasazených do více méně oddělených vypravěčských světů: například linie policisty a cyklisty, tělocvikáře nuceného vést své hodiny tělocviku prostřednictvím elektronické komunikace, herečky žárlící na svoji úspěšnější kolegyni či ženy trpící bytostným strachem z bakterií, která se v závěru sblíží s neúspěšným inovátorem. Kabaretní charakter inscenace navíc zdůrazňovaly pěvecké výstupy parodující zpěváka Tomáše Kluse, který se stal během karanténních opatření terčem mnoha vtipů kvůli častým změnám svých názorů a „poselství“, jež prezentoval skrze sociální sítě.
Na otázku koronaviru šlo jistě nahlédnout z několika zásadních kritických pozic, například politické, sociální, kulturní či morální. Tramtarie však zvolila cestu společenských stereotypů, které se během vládních opatření začaly mezi lidmi utvářet. Tvůrci se nesnažili k viru a jeho dopadu na celý svět zaujmout žádné konkrétní názorové stanovisko, ale právě naopak pracovali s okolnostmi, které se každého člověka bez rozdílu dotýkaly v praktickém každodenním životě. Terčem jejich humoru tedy byla především některá absurdní vládní nařízení, proměňující se nálada ve společnosti nebo prostá nutnost občanů vyrovnat se s nestandardními životními podmínkami. Nemůže být sporu o tom, že se jim prostřednictvím karikování jevů, které byly pro všechny bez rozdílu společné, podařilo k divákům přiblížit, potažmo si některé z nich dokonce podmanit. Dokladem jejich úspěchu je navíc to, že jednotlivá představení Lásky za koronu běžně přesahovala návštěvnost pětiset diváků a Shakespearovské léto do značné míry právě díky této inscenaci zaznamenalo historicky rekordní účast.
Závěrem tohoto stručného komentáře lze tvrdit, že se Tramtarii bez ohledu na uměleckou kvalitu narychlo „spíchnuté“ inscenace podařilo trefit takříkajíc do černého. Láska za koronu poskytla divákům v této nelehké době potřebné uvolnění, což také byl, jak se domníváme, její hlavní záměr.
- DIVADLO TRAMTARIE – Láska za koronu
- Autor a režie: Vladislav Kracík
- Dramaturgie: Tereza Matějková
- Hudba: Martin Peřina
- Sound design: Rikki Beran
- Light design: Daniel Bodlák
- Scéna a kostýmy: Markéta Rosendorfová
- Technická spolupráce a realizace scény: Richard Andrýsek
- Kostýmní spolupráce: Romana Vopičková
- Pohybová stylizace: Eliška Holčapková
- Účinkují: Tereza Toth Čápová, Dominika Hrazdílková, Marek Zahradníček, Miroslav Černý, Barbora Šebestíková, Václav Stojan, Vít Pištěcký
Psáno z premiéry 30. května 2020 v amfiteátru Pevnosti poznání v Olomouci.
FOTO: Facebook Divadla Tramtarie
Napsali Michal Kadlec a Lubica Omastová.
