Druhý den festivalu, čtvrtek 28. listopadu, započal ponurou rodinnou atmosférou v Komorní scéně Aréna jejich veleúspěšnou inscenací Zimní slunovrat. Poté následovalo neméně vážné představení Transky, body, vteřiny od Divadla Petra Bezruče věnující se kontroverzní sportovkyni Zdeně Koubkové. A jako by nebylo za celý den chmur málo, nakonec se na prknech Divadla Antonína Dvořáka (NDM) objevilo Výnosné místo, jež mělo ve svém hledáčku téma korupce.
Zatímco za okny sněží…
Zimní slunovrat je drama z pera Rolanda Schimmelpfenniga, které pro Komorní scénu Arénu zrežíroval Adam Svozil a Kristýna Kosová. Scénické poznámky a popisy myšlenkových pochodů postav, které tvoří padesátiprocentní část samotného textu, přijali tvůrci do hry, a nám jako divákům tak odkryli mnohé. Po několika minutách po začátku se tak vše, co se zprvu zdálo jako rodinné drama, obratem mění v generační souboj s mrazivým podtextem zločinů minulosti. Neodpustím si nezmínit herecký výkon Petry Kocmanové v roli Bettiny, který mě svou sugestivností a bezprostředností zaujal nejvíce.
Když nevíš, kým jsi
Inscenace Transky, body, vteřiny vznikla podle dramatu Tomáše Dianišky, který jej sám v Divadle Petra Bezruče zrežíroval. Jde zde o tabuizované téma, jak už je pro tohoto tvůrce zvyklostí. Hlavní postavou je totiž úspěšná česká atletka Zdena Koubková, která na vrcholu své kariéry za prapodivných okolností zjistila, že je muž. Dianiška ovšem netvoří její karikaturu, ale aplikuje její zjištění, a tím způsobené problémy, na tehdejší pod vlivem komunismu omezenou společnost. V hlavní roli exceluje Jakub Burýšek, který tuto nelehkou roli ztvárnil bez jakéhokoli zesměšnění, a naopak v ní působí věrohodně.
Bez korupce by to nešlo
Hořkou tečkou na závěr dne bylo představení v Divadle Antonína Dvořáka s přízračným názvem Výnosné místo Alexandra Nikolajeviče Ostrovského, kterou přeložil a též značně upravil Tomáš Vůjtek. Ten využil potenciálu neutěšitelných témat tohoto dramatu, jakou jsou korupce, úplatky, postavení ženy ve společnost atd., a hru zaktualizoval. Tudíž je velice blízká českému publiku, jelikož narážek na dnešní politickou sféru, zvláště pak na Andreje Babiše, skýtá spoustu. To činí Výnosně místo z tohoto hlediska atraktivní inscenací. Její velkou slabinou je ale režijní vedení Ivana Krejčího, který až na tři výjimky (Finta, Fišar, Cisovský) nutil herce ke značně okatému přehrávání akcentujícímu zde vším hýbající lež, avšak svým způsobem tím samotné představení vyprázdnil.
FOTO: archiv Ost-ra-varu
Napsaly Petra Kupcová a Romana Kopřivová
