Tak jako jsou v poslední době často uváděny inscenace podle knižní předlohy, i Moravské divadlo Olomouc vsadilo na klasiku a novou sezonu začalo oblíbeným českým autorem Bohumilem Hrabalem. Ten se na prknech Moravského divadla objevil dříve již dvakrát, a to v roce 1991 s dramatizací románu Příliš hlučná samota a v roce 2003 novely Něžný barbar.
Známá a velmi úspěšná filmová adaptace Postřižin v režii Jiřího Menzela se stala hlavní inspirací dramatizace, což se ale ukazuje být spíše na škodu. Jednotlivé scény jsou upraveny tak, aby se daly snadno přenést na jeviště. Po vizuální stránce se divák může těšit z kreativní a hravé scénografie, která je uzpůsobena k tomu, aby mohlo paralelně probíhat více dějových rovin – od pivovaru a pivovarského komínu, přes zasedací místnosti a ložnice až po kuchyň. Scénografii dolaďuje bar s klavíristou, který inscenaci hudebně doprovází. Tady se zároveň nachází i starší Maryška (Naděžda Chroboková-Tomicová), která děj sleduje a komentuje. Kombinace lightdesignu do žlutého, modrého a bílého světla pak navozuje příjemně nostalgický efekt.
Za zmínku stojí propracované kostýmy, díky nim, ve spojení s dobovou hudbou a živým klavírem, inscenace dýchá tou pravou, laskavě hrabalovskou atmosférou. Důraz je tedy kladen na scénické detaily a rekvizity, které fungují bez chyby, ale inscenaci bohužel oslabuje temporytmus a herecká akce.
Děj probíhá retrospektivně stejně jako v knize. V dramatizaci Petra Abrahama je toho využito přítomností stárnoucí Maryšky, která poskytuje divákovi něco jako vzpomínkový pohled do rodinného fotoalba. Ženský úhel pohledu však není dostatečně akcentován. Natálie Tichánková se do role mladé Maryšky vzhledově a charakterově hodí, splňuje parametry krásné dívky plné radosti ze života. Bohužel jí na premiéře chyběla přirozená hravost a bláznivost. Její mimika občas sklouzávala k nepřirozeným strojeným úsměvům a výrazům, které dojem z inscenace narušovaly. Svůj herecký potenciál bohužel nevyužil ani Jan Ťoupalík v roli Francina, který byl přítomen, ale více méně neustále v pozadí, nebylo mu plně umožněno se prosadit. Jeho Francin byl až příliš neutrální a místy poněkud „zvadlý“, bez určitého výrazu a zapálení. Dvojice manželů taktéž nedostala příliš společného prostoru k vzájemnému projevování lásky, a rodinná láskyplná atmosféra tak trochu scházela. Chroboková-Tomicová se zase příliš položila do své role starší dámy a pramálo zbylo z toho, co by ji identifikovalo jako hravou a veselou Maryšku. Její funkce na jevišti pak působila spíše jako divácká než nostalgický ženský element.
Originálně je pojata postava strýce Pepina, kterého se inscenační tým rozhodl obsadit Vendulou Novákovou, a tím charakter Pepina ozvláštnit a vyhnout se srovnávání ze stran publika s Jaromírem Hanzlíkem, jehož pojetí této filmové role tak proslavilo. Pepin si svoji komičnost v podání Novákové zachovává a svým upovídaným charakterem inscenaci oživuje a dává jí spád. Nováková se navíc nesnaží kopírovat Hanzlíkovu hlasitou mluvu, což by na divadle mohlo snadno sklouznout k parodii. Naopak postavě přináší roztomilý a vlídný humor. Divák se dočká i většiny svých oblíbených scén z filmu, takže se pobaví, ale ničím nepřekvapí.
Kreativní a líbivá scénografie s kombinací klasického příběhu a na první pohled sympatických postav dělá olomoucké Postřižiny atraktivní inscenací letošní sezóny. Avšak divák z mého pohledu dostane jen slabší kopii filmu.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Postřižiny
- Autor: Bohumil Hrabal
- Dramatizace: Petr Abraham
- Režie: Petr Novotný
- Scéna: Ivo Žídek
- Kostýmy: Roman Šolc
- Dramaturgie: Michaela Doleželová
- Pianista: Filip Tailor
- Účinkují: NaděždaChroboková-Tomicová, Jan Ťoupalík, Natálie Tichánková, Vendula Nováková, Václav Bahník, Lukáš Červenka, Jaroslav Krejčí, Tomáš Krejčí, Marek Pešl, Petr Vaněk, Roman Vencl, Vlasta Hartlová, Lukáš Pořízka, Marek Paráček, Milan Švestka, Ilona Bláhová, Lucie Pavlů, Jan Škurek
Recenze psána z premiéry 4. října 2019 v Moravském divadle Olomouc.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomou
