Zpět na výpis článků

Dva aktéři, dvě města, jedna performance

Spolek MovementTouch Jany Bitterové a Iana Biscoa přivezl do Olomouce netradiční networked performance, která boří veškeré hranice divadelního prostoru. Jedná se o jejich nejnovější projekt ze série Tanec & Technologie. Kromě této série se spolek zabývá i projekty Tanec & Živá hudba a Site Specific.

Jak na nás působí lidé přes média a sociální sítě a jak na ně působíme my? Velmi aktuálně a jasně tematicky položená otázka vzhledem k dnešní moderní době, kdy hlavní roli hrají především sociální sítě. Jana Bitterová se rozhodla toto téma pojmout velmi inovativně a netradičně – jako taneční performanci se dvěma aktéry, avšak s každým na jiném místě. V případě olomouckého představení se jedna aktérka nacházela v Divadle K3 a druhý aktér v Praze v Divadle Ponec. Dvojice je propojena pouze díky kamerám, které jsou umístěny různě po stranách jeviště, a promítají tak performery do sekundárního prostoru na projekční plátno. Akce tedy probíhá v meziprostoru simultánně, takže spojení musí fungovat naprosto bezchybně, a navíc musí vše probíhat ve stejném čase, ani o sekundu později. Tímto na sebe tvůrci berou při každé repríze velkou zodpovědnost a riskují případné nedostatky.

Samotní aktéři používají ke vzájemnému spojení mobily, kterými také natáčí nebo si volají přes video hovory – tento způsob má však nevýhodu v tom, že kvůli případnému špatnému signálu nejsou hovory příliš kvalitní a aktéry je špatně vidět nebo jim při promluvách není dobře rozumět. V Olomouci často docházelo i k ozvěnám, a to i při diskuzi po představení, která probíhala také zároveň v Praze a v Olomouci.

Performeři (Helena Šťávová Ratajová v Olomouci a Roman Zotov-Mikshin v Praze) se pohybují po prázdném prostoru malého jeviště a jejich záchytným bodem je stín lampy, která visí ze stropu a je promítána na plátno. Do tohoto malého bodu se schovávají a směřují k němu svůj pohyb. K vyjádření pocitu strachu, studu, pohrdání, ale třeba i radosti a sympatie používají jen proxemiku nebo mimiku, zároveň probíhá jejich vzájemná interakce díky projekcím na plátně. Divák tak občas neví, kterému performerovi věnovat pozornost. Navíc se simultánní pohybová akce odráží ve zdvojeném obrazu, což divákovi umožňuje primárního aktéra vidět jako současné, reálné tělo a zároveň i jako to virtuální.

Reálného performera vidíme z různých úhlů pohledu, a tak se pozice jeho těla liší podle toho, jestli jej sledujeme na jevišti, nebo na obraze. Díky různým prvkům, jako je například práce s vodou, tak vznikají na plátně zajímavé vizuální efekty.

Performeři zdůrazňují svou vlastní tělesnou přítomnost, a živě probíhající dílo tak má silně performativní rysy, jež jsou konfrontovány s virtuálním nemateriálním světem. Zajímavým prvkem je narušení tradičního vnímání prostoru hlediště a jeviště. V určitém momentu se stávají aktéři i z diváků, protože se performeři přesunou do hlediště a mobilem promítají na projekční plátno celý hledištní prostor. Dochází ke dvojitému sebevnímání nás jako diváků – ze začátku na nás působí pouze aktéři, vnímáme jejich pohyby a energie, ale později musíme vnímat i sami sebe, když se vidíme na plátně. Jak se najednou začneme chovat, když víme, že nás všichni sledují? Jak vnímáme sebe sama? Tento, lze říci skoro až sociální experiment, navádí diváky k zamyšlení a zároveň jim umožňuje prožívat stejné pocity jako performerům.

Tato netradiční performance se z mého pohledu velmi vydařila, už jen díky prvotnímu nápadu spojení intermediality, nových technologií, současného tance a originální choreografie reálných a virtuálních performerů. Navíc zde taneční složka působí napínavě, je velmi rozmanitá a nepostrádá ani emoční prvky a zapálení. Olomoucké publikum si tak mohlo dopřát i nevšední taneční zážitek, který příjemně ozvláštnil jinak vcelku tradiční repertoár olomouckých divadel.


  • MOVEMENTTOUCHOpravdoví
  • Koncept, režie a produkce: MovementTouch (Jana Bitterová & Ian Biscoe)
  • Choreografie: Jana Bitterová ve spolupráci s performery
  • Vizuální umění, scénografie a technologie: Studio Biscoe
  • Hudba: George De Decker
  • Light design: Studio Biscoe
  • Kostýmy: Jana Bitterová
  • Asistent pro technologie: Aleš Zemene
  • Účinkují: Helena Šťávová Ratajová, Roman Zotov-Mikshin

Premiéra 26. září 2018 v Uffo – Trutnov a Moving Station – Plzeň, recenze psána z uvedení 24. října 2019 v Divadle K3 – Olomouc a v Divadle Ponec – Praha.

FOTO: Michal Hančovský, Vít Štaif

Poslední články autora

Pepin, nebo Pepina?

Gigabajty porna bez sexu

Zamotaný milostný pětiúhelník