Když Andrew Lloyd Weber a Tim Rice roku 1969 uvedli svůj muzikál Jesus Christ Superstar, dílo se ze strany katolické církve dočkalo odsouzení a přívlastků jako „nevkusný“ a „kacířský“. Nejčastěji však muzikál kritizují ti, kteří ho neviděli. Není tomu tak. Příběh o posledních dnech Ježíšova života si právem zaslouží přívlastek „kultovní“. Patrně nejznámějšími zpracováními původního muzikálu jsou dvě původní filmové adaptace z let 1973 a 2000. V České republice se Ježíš poprvé představil v roce 1994 v pražském Divadle Spirála (které se proslavilo i prvním uvedením Evity), v roce 2005 uvedlo muzikál Městské divadlo Brno a v roce 2010 pražské Hudební divadlo Karlín. V ostravském Národním divadle moravskoslezském, konkrétně Divadle Jiřího Myrona, měl Jesus Christ Superstar premiéru v březnu 2016. Ostravský soubor nezklamal a v čele s ředitelem divadla a režisérem Jiřím Nekvasilem dostál pověsti scény produkující jedny z nejlepších muzikálů v republice.
Ostravského Ježíše zpívá brněnský rodák Lukáš Vlček, a inscenátoři snad už ani nemohli vybrat vhodnějšího představitele. Vlčkův Ježíš je totiž tak kladným hrdinou, až to bolí. Kromě vzhledu svatého a neuvěřitelného hlasového rozsahu má zpěvák ne až tak obvyklou vlastnost – i v citově vypjatých pasážích mu jde rozumět každé slovo. Jidáš Romana Tomeše byl pojat jako Ježíšův absolutní protiklad – rozjívený nezodpovědný mladík, který se domnívá, že učinil správnou věc, ale jeho výčitky svědomí ho postupně zničí. Největším překvapením inscenace je Máří Magdalena držitelky Thálie Hany Fialové. Divák, který nejrůznější inscenace JCS viděl, si nejspíš vzpomene na křehké a něžné představitelky Máří Magdaleny v mnoha divadelních i filmových verzích. Ostravská Máří je ale pojata jako drsná rockerka, nepostrádající však něhu. Výborným představitelem Piláta je Tomáš Savka, který ztvárňuje římského prokurátora nikoli jako bezradného zbabělce, ale jako vlivného a pyšného pána, který se však do poslední chvíle pokouší Ježíše zachránit. Čtyři ústřední herci jsou pro dobré provedení muzikálu nejdůležitější, v ostravském pojetí však snad nenajdeme jediného špatného zpěváka – z menších rolí je třeba upozornit na fantasticky cynického krále Heroda v podání Jana Vlasa a na Petra v podání Ivana Dejmala.
Scéna Davida Baziky také příliš neodpovídá konvencím a zařazuje se tak k dalším příjemným překvapením ostravské inscenace. Inscenátoři se totiž rozhodli vzdát poctu ostravské katedrále Božského Spasitele, stojící přímo naproti divadlu, a na scénu umístili náznak kostela, který katedrálu silně připomíná. Scénograf nezapomněl ani na skutečnost, že před kostelem je rozlehlé parkoviště. Hrdinové muzikálu se tedy pohybují buď přímo v kostele – který se průběžně mění například v jeruzalémský chrám – nebo po parkovišti, které se může s trochou snahy změnit v Getsemanskou zahradu. Kostýmy vytvořila Marta Roszkopfová a každým jednotlivým kusem postavy skvěle vystihla. Ježíš v bílé košili a Jidáš v kožené bundě a kalhotách vytváří výrazný kontrast a upomínají na podobné odění obou hrdinů ve filmové verzi z roku 2000. Tomáši Savkovi Pilátova vojenská uniforma sluší; kostymérka naštěstí nepodlehla tradičním parafrázím na nacistické uniformy a navrhla pro herce výstroj spíše armádního typu. Největším překvapením je pak postava Máří Magdaleny. Kostymérka rezignovala na tradiční bílé či červené šaty značící napravenou hříšnici a hlavní hrdinku oblékla do kožených kalhot se cvočky a košile s velkým výstřihem. Prvoplánově vulgární vzhled naopak dělá tuto postavu křehčí a mladší; sedmačtyřicetileté Haně Fialové by divák nehádal více než pětatřicet.
Hodnotit hudbu a jednotlivé písně v rockové opeře je zcela mimo kompetence recenzenta; stačí snad poznamenat, že ostravské divadlo se věrně přidrželo původního překladu Michaela Prostějovského z počátku 90. let. V současné době, kdy vznikají nová „aktuální“ přebásnění muzikálových textů, se jedná o výjimku; na novém překladu poněkud ztrácí například právě ostravská Evita. Dalším výrazným rysem představení je výborná choreografie Ivany Hannichové, v tomto ohledu vyniká zvláště práce s rozsáhlou company. Na rozdíl od již vzpomenuté, byť jinak výborné Evity, je company bezvadně a přesně zorganizována a hercům je perfektně rozumět. Velké ocenění si zaslouží také zvukaři, díky jejichž profesionálně odvedené práci si nepatrných problémů s mikrofony všimla snad jen recenzentka, která umí libreto zpaměti a mohla se tak soustředit na naprosto podružné detaily…
Ostravský Ježíš je zkrátka další inscenací, která potvrzuje, že Národní divadlo moravskoslezské muzikály umí. Svědčí o tom nekonečný potlesk po každé jednotlivé písni i závěrečné patnáctiminutové standing ovation. Podle odposlechnutých komentářů soudím, že nábožensky konzervativní diváci úmysl tvůrců příliš nepochopili a inscenaci pojali jako „parodii na Ježíšův příběh“. Nemohou se více mýlit. Ačkoli ostravské divadlo nechává otázku Ježíšovy božské či lidské podstaty zcela stranou, jedná se o poklonu a poctu – poctu člověku, který si šel za svým, věřil tomu, co dělá, a ve své době za svou originalitu a odvahu nezbytně krutě zaplatil.
Národní divadlo moravskoslezské – Divadlo Jiřího Myrona – Jesus Christ Superstar. Hudba: Andrew Lloyd Webber. Libreto: Tim Rice. Přebásnění: Michael Prostějovský. Režie: Jiří Nekvasil. Dramaturgie: Patrick Fridrichovský. Scéna: David Bazika. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Choreografie: Ivana Hannichová. Sound design: Petr Košař.
Premiéra 17. března 2016, recenze z reprízy 11. září 2016.
FOTO: Martin Popelář
