Zpět na výpis článků

Svatba jako soukromý horor

 

Moravské divadlo zařazuje do svého repertoáru čím dál více her ruských dramatiků. Kromě Čajkovského Labutího jezera (premiéra listopad 2012) a chystaného Čechovova Višňového sadu (premiéra květen 2013) uvedlo hru Ženitba N. V. Gogola. Nejedná se však o klasickou komedii, Ženitba v podání činoherního souboru Moravského divadla je spíše hořkosladkou inscenací o lidské osamělosti a touze po štěstí. To vše s úsměvem od ucha k uchu.

Hostující režisér Bogdan Kokotek již v Olomouci inscenoval Shakespearovo Něco za něco (premiéra leden 2011) a stejně jako u Shakespeara text Ženitby mírně zmodernizoval, aniž by ubral replikám na vtipu. Před očima diváků se tak odehrává příjemně odpočinková konverzační inscenace, která nutí ke smíchu i k zamyšlení.

Herecké výkony jsou tentokrát pozoruhodně vyrovnané. Vyniká obzvlášť Petr Kubes jako dohazovač Kočkarev svou fyzickou aktivitou, výbuchy smíchu a sebevědomím. Přesvědčiví jsou ovšem i ostatní: Klára Klepáčková jako sedmadvacetiletá „stará panna“ zdaleka není tak neznalá, jak by se mohlo zdát. Klepáčková kombinuje vyzývavost s nevinností, hraje tělem i mimikou. Jiří Suchý z Tábora jako Podkolatov zaujme svou nerozhodností a obavami. Za pohodlností a líným životem, ale Podkolatov skrývá strach z citu a nedostatek sebevědomí. Naděžda Chroboková alias dohazovačka Tekla osciluje mezi vypočítavou potvorou a starostlivou tetičkou. Neustále pobíhá, švitoří, gestikuluje. Agátu má zjevně ráda a chce pro ni to nejlepší, zároveň si však jde neochvějně za svým. Guvernantka Arina v podání Vlasty Hartlové je se svým přísným držením těla a uhlazeným chováním gardedámou jako vystřiženou z dobového románu a služka Duňaša Venduly Fialové vzbuzuje otázku, nakolik svou tupost jen předstírá. Agátini nápadníci (Jiří Nebenführ, Václav Bahník, Roman Vencl, Vojtěch Lipina) tvoří pestrou směs šílených figurek, nad kterými by zajásal i Tim Burton. Pro každého z nich je charakteristický nějaký pohyb – Nenažraný si stále uhlazuje sako, Starikov se rozvaluje u novin, Žvanikin vyskakuje ze židle s výkřikem „A když jsme byli na Sicílii…!“ a Onučkin si pohazuje kloboukem a hůlčičkou.

Minimalistickou scénu navrhl Krzysztof Malachowski. Falešnou stěnu s několika dveřmi doplňuje jen jednoduchá pohovka a několik židlí, listí poházené na forbíně ilustruje nepořádek v Podkolatovově staromládeneckém bytě i křehkost lidských citů. Dveře sloužící střídavě jako vchod a jakýsi imaginární obrazový rám jsou pak jedním z nejlepších scénických nápadů, které se v Moravském divadle v několika posledních sezonách objevily. Působí až téměř počítačovým dojmem, každou chvíli se v nich někdo zjeví, předvede své charakteristické gesto a zase zmizí. Tento rys vynikne zvláště ve scéně, kdy Tekla předvádí Agátě jednotlivé nápadníky. Falešná stěna urychluje děj a zároveň dělí scénu na tři jednotlivé plány. Třetí plán pak divák spatří až v závěru, kdy se celá umělá konstrukce rozpadne.

Kostýmy jsou směsí dobového (Tekla, Arina, Duňaša) a současného (Kočkarev, Nenažraný, Podkolatov) odívání. Například honosné Agátiny šaty poseté třpytkami jsou ještě dnes snem každé nevěsty. Naopak Onučkin má relativně moderní oblek doplněný dobovým kloboukem a hůlkou. Zdánlivě nenápadný světlý oblek Kočkareva je přesto dost výrazný na to, aby ho odlišil od jednolité tmavé řady ženichů. Škoda je možná jen kostýmu Podkolatova – jako hlavní mužská postava a favorit mezi nápadníky nemá jediný rozlišující znak, snad kromě nevýrazného klobouku, který situaci nezachrání.

Olomoucká inscenace Ženitby překvapí i výběrem hudby. Téměř nepostřehnutelné melodie Zbigniewa Siweka nakonec vybuchnou v majestátním finále v zoufalém crescendu. Hudba vyjadřuje touhu, smutek, má vtip i kouzlo. Něco tak originálního a něžného v Moravském divadle zaznělo naposledy s Tarjou Turunen a jejím I Walk Alone v Idiotovi (premiéra únor 2009) režisérky Jany Janěkové.

Ženitba v podání Moravského divadla je inscenací naléhavou, krutou i laskavou. Vypráví o našem rozhodování, lásce, nenávisti, touze a strachu. Právě strach je základní emocí představení – hrůzu prožívají obě hlavní postavy. Agáta se bojí „nedokonalého“ manžela, Podkolatov závazků a citů. Nedostatek odvahy a důvěry tak může i nejšťastnější životní chvíle změnit v soukromý horor. Ženitba nás konfrontuje s vlastním strachem a obavami ze života, z lásky i z citových vazeb.

 

Foto: archiv divadla

Moravské divadlo Olomouc – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba. Překlad: Leoš Suchařípa. Režie: Bogdan Kokotek. Dramaturgie: Milan Šotek. Výprava: Krzysztof Malachowski. Hudba: Zbigniew Siwek. Premiéra 12. října 2012, recenze z reprízy 30. října 2012

 

Autor: Zuzana Altmanová