Nerozumějte tomu špatně. Amerika je ráj na Zemi, to věděla i posádka Titanicu. Nedovolila bych si vynášet soudy ani o této zemi a ani o Kafkovi. V tomto případě, mám ten dojem, mi to trochu ztěžuje úkol a tiše se tomu usmívám, protože si jako recenzent připadám nepatřičně. Cítit se, nebýt ve své kůži, to je kafkovština jak vyšitá. (Pardon za ten cynický úvod.)
V Divadle Husa na provázku Michal Dočekal spolu s novým ředitelem CEDu dramaturgem Miroslavem Oščatkou ukuchtili dramatizaci Kafkova nedokončeného románu Amerika, jenž je znám spíše pod názvem Nezvěstný. V hlavní roli šestnáctiletého Karla Rossmanna vydávajícího se na cestu za lepším životem, uvízl Martin Donutil, který připlul do Ameriky prezentované na jevišti galerií bizarního umění. Abych byla přesná – každá kapitola románu je představena jednotlivým obrazem, který se v různých torzech ve svém závěru projeví i na bílých stěnách jeviště.
Ve sladkých šestnácti jste naivní, dobrosrdeční a ochotní pomoci každému, ale svět takový bohužel není. Ba naopak, v takových případech vás může sežrat zaživa. A Karel se tak stává objektem ponižování a nespravedlností, jež se na sebe nabalují až vybalancují v představu Kafkovy děsivé a surreálné vykořeněnosti.
Divák je povzbuzován zvláštním smyslem pro cynický humor, aby se neustále utvrzoval jakýmisi divadelními přiznávkami, že sleduje jen zdánlivou skutečnost. Zcizovací efekt je v Huse zkrátka jako doma, stejně jako do očí bijící poslední dobou toliko nenáviděný plast (jak ve scénografii Dragana Stojačevského, tak v kostýmech Sylvy Zimuly Hanákové). A scénografie vůbec je silným vodítkem v této inscenaci, kde se s každým dalším krokem hlavního hrdiny ocitáte v psychedelickém obludáriu omezující jeho prostor a svobodu. Což je dovedeno až k transparentnímu ohrazení herců dopravní páskou.
A co míním těmi přiznávkami? Neustále poletující a úslužný štáb například přisvěcuje herce, uměle navozuje divadelní efekty. Okatým užíváním divadelně technických propriet se Amerika jeví jako skutečný svět se sarkastickým nádechem. Martin Donutil je s přibývajícím marasmem jen vláčenou loutkou v moři nespravedlnosti marně vzdorující svou až otravnou laskavostí. Rovněž svým civilním herectvím je svému teatrálnímu okolí opozicí, a vytváří se tak podivný duální svět inscenovaný vs. neinscenovaný. A v jedné z posledních scén – v kapitole o Oklahomském divadle neonový nápis „Everyone is welcome“ poskytuje již snad jen nadbytečnou doslovnou ironickou tečku.
Závěrečný Karlův indiánský tanec nad rámec Kafkova textu tak má sice pravděpodobně dostát nadějím každého člověka o svobodném světě, kde má každý stejné možnosti, ovšem realita je, pravda, spíše omezující. Hranice toho, jaký je opravdový svět a jak se nám jeví, je těžko čitelná a nesnadno rozeznatelná, neboť všichni se někdy necháme unést svými sny. Dovolte mi toto zamyšlení uzavřít po kafkovsku autorovými slovy: „Stále víc zužuj svůj kruh, a stále znovu zkoumej, zda se neukrýváš někde mimo něj.“
- DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU – Amerika
- Předloha: Franc Kafka
- Dramatizace: Iva Klestilová, Michal Dočekal
- Režie: Michal Dočekal
- Dramaturgie: Miroslav Oščatka
- Dramaturgická spolupráce: Iva Klestilová
- Scéna: Dragan Stojčevski
- Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková
- Hudba: Ivan Acher
- Studentská hospitace: Barbora Chovancová
Premiéra 21. září 2018 v Divadle Husa na provázku, psáno z reprízy 13. října 2018.
FOTO: Braňo Konečný
