Po skončení představení Zuřivec nám představitel „zuřivého býka“, Jan Lefner, velmi laskavě odpověděl na pár otázek. My mu děkujeme nejen za zodpovězení otázek, ale i za zajímavé informace, které nám o LaMottovi a boxu sdělil.
Proč jste si vybrali toto téma?
S tím přišel Pavel Gejguš, který byl velice nadšený z filmu a toho tématu. On má tyto výpovědi podle skutečných událostí rád. On samotný LaMotta ještě stále žije, nyní je mu 90 let. Já si ale myslím, že to do Staré arény zapadlo. My to tam teď startujeme profesionálně, abychom se mohli rovnat s ostatními ostravskými divadly. A tohle je naše druhá profesionální inscenace. Tak jsme chtěli, aby to bavilo i starší i mladší generaci. Navíc je to ale výpověď opravdového člověka. Řeší tam věčné problémy žárlivosti, osobních proher a tím se tam objevuje velké množství aktuálních otázek.
Připravoval jste se nějak speciálně na roli fyzicky?
No, musel jsem zhubnout. Ale ono samotné to zkoušení bylo takové fitko. Když jsem byl malý, tak jsem rok boxoval. Takže jsem o tom něco věděl. Co s nohama, jaký postoj, jak se krýt. Ale nevím, na kolik jsem to využil, protože LaMotta byl těžkopádný typ boxera, vše zakládal na tom, že neměl žádné krytí oproti boxerům jako Muhammad Ali, kteří tancují na špičkách. Tak se boxuje i dnes. Ale dívali jsme se na autentické záznamy skrz pohyb. Takže by to mělo být autentické.
Dokázal byste porovnat film a vaši inscenaci?
My jsme dostali zákaz podívat se na film.
Myslíte, že máte s LaMottou něco společného?
Byl to tvrdohlavý chlap, který se nevzdá. Tím se sice dostal k titulu, ale zároveň ho to poslalo k zemi. Já jsem taky takový tvrdohlavý kozoroh.
Vnímáte rozdíly, když hrajete tady v šapitó nebo na domovské scéně?
Jak je to ve střizích udělané, že jsou tam jen ty židle, tak se to dá přizpůsobit. Tam se mění jen strany a věci, do kterých mlátím. Ale nemůžeme jet v tak ostrých střizích jako doma, protože zde nevytvoříme takové zatmění. Takže to dohráváme pohybem směrem k židlím a bokům.
Foto: Open air
