Včera jsme měli možnost zhlédnout představení básníka Tomáše Jirečka a storytellera Martina Haka nazvané BludištěM. Po jeho skončení mi tito dva sympatičtí pánové vstřícně odpověděli na několik otázek. Já jim děkuji za příjemně strávených pár minut v již prosluněném parku.
Jak představení BludištěM vzniklo?
M. H.: My jsme se s Tomem sešli a řekli si, že spolu chceme něco dělat. A jak jsme si byli sympatičtí a vyprávění a improvizace patří dohromady, tak jsme začali tvořit, protože jsme dva chlapi, na mužské téma. Kostru představení utváří diváci, kteří určují, jaké charaktery budou hlavní postavy a kde se bude děj odehrávat.
S jakou nejbizarnější dvojící nebo místem jste se museli poprat?
T. J.: Nutno říci, že dnes to byli první dva muži, kteří spatřili světlo světa.
M. H.: My jsme si na zkouškách vymýšleli svoje různé bizarnosti, abychom si rozšířili škálu.
A jak jste spokojení s tím, co diváci vybrali? Myslíte si, že je opravdu reálné, aby se lidé jako Tonda a Václav potkali? (Tonda, stydlivý knihomol mající problémy s navazováním vztahů, potká v knihovně Václava, sportovně založeného Don Juana s dyslexií, pozn. red.)
M. H.: Myslím, že ano, ale bylo to v něčem velmi kuriózní.
T. J.: Pro mě to možná bylo kuriózní v tom místě. Protože si myslím, že Tvoje postava by do knihovny nepáchla. Tak v tomto to trochu drhlo, ale jinak si myslím, že to setkání by mohlo být v něčem reálné. Ale ve své podstatě to, že nějaký kluk má problém sehnat holku a jinému to jde lusknutím prstu, tak to si myslím, že se stává.
Vy jste to podali tak, že jeden druhému pomáhá. Mně to přijde jako spíše ženská záležitost, například psaní zpráv za někoho jiného. Dělají to ve skutečnosti opravdu i muži?
M. H.: Ano, když si jeden z druhého dělá srandu. Není to úplně vážná věc.
Bloudili jste někdy v životě? Třeba ve vztazích?
Oba: Každopádně.
T. J.: Proto to i vznikalo, že i my si přijdeme hodně často v nějakém bludišti a vlastně ta otázka kardinální zněla, jak se to děje, že pořád my někde bloudíme a nebo potkáváme lidi, kteří bloudí. A tohle nám přijde jako jedna nabídka toho, kudy vlézt do této tématiky.
M. H.: Bludiště je rozhodně téma každého člověka, nejen muže, ale i žen. A je to velká metafora, na které se dá ukazovat mnoho věcí. Je to téma, které žije mimo jeviště s námi.
Myslíte si, že ten výsledek, jak na vztahy pohlížejí muži, bude více rezonovat u ženského publika, či mužského? Kdo si z toho víc vezme?
T. J.: To nám řekněte. (smích)
Já jsem přemýšlela nad tím, jestli přijde pochopení od mužů, anebo jestli přijde prozření u žen, že i muži tápají a ty vztahy řeší.
M. H.: Já mám takovou soukromou teorii a to, že ženy budou jemně kývat hlavou a muži budou občas hledět do země. Málokdy se stane situace, kdy si muži začnou povídat o něčem, co má váhu. To už musí být velcí přátelé. Zatímco ženy, ze zkušenosti víme, že si stačí dát jedno kafe, otevřít téma a další čtyři jsou na světě.
