Zpět na výpis článků

Vysoce nízký Amor a Psyché

Soubor Geisslers Hofcomoedianten letos přispěl do programu Olomouckých barokních slavností svým tragikomickým antickým mýtem o Amoru a Psyché s názvem Krása střídá nádheru. Hudebním nastudováním se zabýval duchovní otec festivalu Tomáš Hanzlík podle Jean-Baptiste Lullyho. S celkovou úpravou Moliérova, Corneillova a Quinaultova textu se popasoval sám režisér Petr Hašek společně s dramaturgyní Helenou Kebrtovou.

Geissleři nejsou v Olomouci tak známí, ale festivaloví diváci po celé ČR mají představení tohoto souboru nadmíru v oblibě. Nejenže se jedná o spojení nízkého umění s vysokým, ale ve skutečnosti jde v jejich inscenacích i o nepřetržitý sled gagů a aktuálních narážek zaobalených ve vkusné a líbivé barokní formě, kde se seznámíte s dávnými mýty a zároveň máte radost z rozpoznávání a klíčování jednoduchých, ale důmyslných metafor. Stejně tomu tak bylo koneckonců i s božskou romancí boha lásky Amora a smrtelné dívky Psyché.

Amorova matka Venuše (Alena Hladká) žárlí na éterickou dívku Psyché (Michaela Váňová) a vyšle svého syna Amora (Petr Šmíd), aby jí dopomohl k nějaké nepříliš lichotivé lásce, ten se však do ní zamiluje sám. Před dívkou však musí zůstat jeho identita skryta, ta bohužel nahlodána svými závistivými sestrami (Tereza Bortlová a Simona Jindráková) odhalí milencovu identitu, a tím zhatí jejich další společné tajné žití. Následují nepřeberná protivenství v podobě Venušiných úkolů, jež Psyché zvládne s bravurou, která je podobná snad jen Petříkovi ze Zlatovlásky. I přesto se její útrapy zdají nekonečné. Vše naštěstí skončí happyendem díky deus ex machina z rukou boha Jupitera (Martin Bohadlo).

Mytický příběh s pohádkovými asociacemi Geissleři inscenují ve skleníkovém vakuu s četnými propadlišti, jež jsou víceúčelově využívány, a rozehrávají v něm množství líbivých poetických i smyslných obrazů a tanečně–pohybových scén, které jsou vzápětí připraveni „shodit“ například namyšleným božským chansonem Venuše nebo třeba ironickými výstupy Jupitera a popelkovskými nepřejícími sestrami. Synkretická forma inscenace je zábavná a nevšední. Herci jsou zároveň zpěváky i performery a divák žasne nad jejich všestranným uměním. Hudební doprovod často obstarávají oni sami za pomoci houslí a kytary, ale i kazoo či boomwhakerů. Ne vždy se zadaří náročné hudební party zrealizovat na jedničku, ale dík sympatickému nasazení pro společné dílo divák rád odpustí a nechá se unést vtipem a kouzlem moderní antické lovestory.


  • GEISSLERS HOFCOMOEDIANTEN Krása střídá nádheru
  • Režie: Petr Hašek
  • Choreografie: Kamila Mottlová
  • Překlad a přebásnění původního textu, dramaturgie: Helena Kebrtová
  • Hudební transkripce, hudba a hudební nastudování: Tomáš Hanzlík
  • Scénografie, loutky a kostýmy: Jitka Nejedlá a Ján Tereba
  • Úprava: Helena Kebrtová a Petr Hašek
  • Autoři původní hry: Molière, P. Corneille. P. Quinault
  • Hrají: Michaela Váňová, Alena Hladká, Tereza Bortlová, Simona Jindráková, Petr Šmíd, Martin Bohadlo

Premiéra 17. 3. 2018 ve Vile Štvanice v Praze, psáno z reprízy 22. 7. 2018 v rámci festivalu Olomoucké barokní slavnosti.

FOTO: Marianna Borecká

Poslední články autora