Zpět na výpis článků

Výchova budoucích milovníků tance

V brněnském Divadle na Orlí se 8. prosince 2017 odehrálo interaktivní představení současného tance určené pro dětské publikum ve věku 5‒12 let Svět z papíru, jehož tvůrkyní je česká tanečnice, improvizátorka a pedagožka Mirka Eliášová.

Titul spadá pod jednu ze sekcí sdružení Tanec Praha, které se vedle organizace stejnojmenného mezinárodního tanečního festivalu České taneční platformy či provozování Ponec ‒ divadlo pro tanec, zaměřuje pod hlavičkou Tanec dětem na výuku taneční a pohybové výchovy v rámci volnočasových aktivit i školního vyučování a propagaci i přiblížení tance směrem k dětem. V rámci této dramaturgické linie vzniká právě interaktivní repertoár pro dětské diváky, jako například Karneval zvířat Báry Látalové a kol., Mezi námi Hanky Strejčkové, Tančení bojovka, což je tanečně pohybová hra pod vedením Jana Bárty, Zdenky Brungot Svítekové a Barbory Látalové, a z dílny Mirky Eliášové pochází také titul Momo.

Performativním prostorem Světa z papíru byl bílou páskou ohraničený čtverec, po jehož obvodu se děti společně s rodiči usadily. Za bílou čárou čekala také čtveřice performerů a na „jevišti“ se vyskytovaly pouze štosy bílých kancelářských papírů. Za živé improvizované hudby vcházeli tanečníci na jeviště a postupně prozkoumávali hromádky papíru. Poté začali zapojovat i děti a pomocí řízené improvizace je prováděli po vyhrazeném prostoru. Beze slov je vyzývali, aby se staly součástí představení, podněcovali jejich spontaneitu a zároveň mlčky uhlídali veselé běsnění mnohdy pobíhajících dětí, které se obešlo bez úrazů. Všichni zúčastnění respektovali pravidlo, že impulzivní projevy se odehrávají pouze ve vyznačeném čtverci a počínání ostatních přihlíželi v sedě soustředěně. Performeři s dětmi chodili po čtvrtkami papíru vyznačených chodníčcích, koordinovaně děti pobízeli k pobíhání napříč jevištěm nebo s nimi stavěli papírová „hnízda“, do kterých se uvelebili.

Po většinu času se však s papírem pracovalo spíše jako s objektem a formou členění prostoru než jako s materiálem vyznačujícím se specifickými vlastnostmi, které je možné objevovat. K mačkání, skládání a vyhazování papíru došlo až ke konci představení, kdy však aktéři začali divákům sdělovat své požadavky také verbálně a vzájemnou vnímavost a pozornost vystřídal důraz konvencionalizovaných slov, který kouzlo přirozeného porozumění založeného na fyzické spolupřítomnosti mírně narušil. Nejvýrazněji se toto narušení projevilo v závěru představení, kdy byly děti slovně vyzvány, aby rozházené papíry uklidily a posbíraly zpět do hromádek a tvůrci tak již nedali prostor empatické komunikaci skrze pohyb.

Do všech těchto činností byli automaticky zapojeni i rodiče, které brali performeři v úvahu po celou dobu představení a průběžně je vyzývali k participaci, nebo asistovali svým příliš malým či stydlivým dětem. Měli sice možnost usadit se na opodál připravené židle a dění se neúčastnit, ale většina rodičů šla svým dětem v navazování vztahů s hudbou, prostorem, papíry a vlastními i ostatními těly příkladem. Jiná situace zřejmě nastává při dopoledních produkcích pro mateřské a základní školy, kde faktor uvědomělého rodiče jako milovníka umění a tance nefiguruje. O to více ale může být zážitek z představení pro dětské diváky přínosný, jelikož se dostanou s takovýmto typem divadla do kontaktu i děti, jejichž rodiče by jim tento rozmanitý svět pohybu nikdy nepředstavili.

Svět z papíru nesměřoval k ucelenému pojetí inscenace s jasným poselstvím, ale naopak před dětmi otevíral abstraktní svět, kde se významy i motivace mohou nestále měnit, nový rozměr umění i obecně lidské komunikace. Představil hudbu, která se vymyká pravidelným rytmům a opakujícím se harmonickým akordům, i prostor, jenž je ohraničený, ale nedefinovaný a vytváříme ho svým vlastním tělem. A nakonec i toto tělo, které se vztahuje ke svému okolí a je vůči němu vnímavé.  Pomocí prožitku děti poznávají svět nekaždodenního, stylizovaného pohybu, což pokládám za nejdůležitější přínos dětem zaměřených titulů Tance Praha. Zasévají totiž do dětí zájem o tanec, který v nich bude s trochou štěstí klíčit a stále je přivádět do divadel, ať už jako umělce, nebo jako diváky.


  • TANEC PRAHASvět z papíru
  • Koncept a choreografie: Mirka Eliášová
  • Interpretace: Jana Novorytová, Lucie Charouzová, Jiří Lossl/Jan Bárta, Mirka Eliášová
  • Hudba: George Cremaschi
  • Zvukový design: Jiří Jakl
  • Koproducent: Tanec Praha, HTSpE

Premiéra roku 2013, recenze psána z odpoledního představení 8. prosince 2017 v Divadle na Orlí.

FOTO: archiv Divadla Ponec