Zpět na výpis článků

4 + 4 dny v pohybu 2019: Drásavý příběh o znečištění

Festival současného umění 4+4 dny v pohybu se již tradičně vyjadřoval k současné politicko-společenské situaci také při příležitosti svého 24. ročníku, a to jak dramaturgickým výběrem inscenací, tak i svými kurátorskými projekty. Problematiku migrační krize, transkulturality či genderu v průběhu tohoto roku výrazně doplnilo téma ekologie, které se otisklo rovněž v dramaturgii festivalu. Jedním ze zástupců ekologického proudu byl berlínský performer a kurátor amerického původu Jeremy Wade a jeho titul The Clearing, který byl na festivalu uveden 5. října 2019 v Divadle Archa.

Téměř dvouhodinové představení lze v závislosti na užité umělecké formě a vyjadřovacích prostředcích rozdělit na tři samostatné části, které však latentně spojuje téma znečištění. Pouze první část měla výlučně pohybový a nonverbální charakter, přičemž jeviště bylo orámováno laserovými pruhy a tělo performera zahaleno kouřem, kvůli kterému nešla většina jeho gest a exponovaných výrazů postřehnout. V mém případě to dosti snížilo divácký zážitek a působivost této části. Hned na počátku nás Jeremy Wade přivítal oblečený do ochranného bílého obleku a plynové masky a něco sbíral z podlahy. Jakmile svou práci dokončil, vysvlékl se do latexových „lacláčů“ a za doprovodu neumělých roztěkaných pohybů se chopil fantaskního úklidového vozíku složeného z nesourodé směsice objektů a úložných schránek. K pohybu přidával rovněž výraznou mimiku, zpěv, nebo přesněji neurčité skřeky, a tančil s rekvizitami, jejichž povahu jsem však v mlze a tmě nedokázala blíže určit. Vše završil performerův tanec se svítícím objektem ve tvaru přesýpacích hodin, ke kterému se velmi křehce a emociálně vztahoval, chránil jej, a nakonec pohřbil zabalený do pestrobarevného šátku.

Performerovo počínání v celé části působilo trapně, avšak ještě nikoli směšně. Bylo prodchnuto zneklidňující nadsázkou, která nedokázala ohromit ani ukonejšit a rozpačitost i pocit rezignace, který ve mne vyvolala, jsem si nesla také do části druhé. Ta radikálně proměnila estetiku díla. Místo na performera jsme se dívali zejména na projekci, kterou Jeremy Wade komentoval způsobem turistického průvodce. Komentář působil jako beatnická báseň o výletní lodi snů, kde se koncentruje to nejhorší – umrlci, mršiny a zhýralost. Projekce se vyvíjela od pouhé triviální mřížky přes rozmazaný obraz ženy na pláži až k videu připomínajícímu projížďku lodním potrubím, které se později proměnilo v něco jako cévy. Prohlídku několikrát přerušila výzva, aby se na palubu dostavil Pelikán Kaluža. S tím jsme se seznámili po přestávce ve třetí části večera.

Ta měla formu kabaretního vystoupení. Vedle klavíristy s ptačí maskou stál u piana Jeremy Wade oblečený do špinavých rezavých roztrhaných šatů a hlavu mu hyzdila rozčepýřená dlouhá paruka stejné barvy. Stál schoulený s vtočenýma nohama, na kterých nejistě přešlapoval. Pomocí zpěvu s témbrem staré rockové hvězdy i kabaretních promluv nám vyprávěl příběh Pelikána Kaluži (či svůj vlastní?) a jeho krásné sestry o tom, jak vedli krásný život až do chvíle, kdy přiletěli na ostrov z odpadků a uniklá ropa jeho milovanou sestru zabila, on sám, špinavý od této smrtící tekutiny, byl zachráněn lidmi z jakési lodi. Forma kabaretního šansonového zpěvu byla použita k poměrně přímočarému vyslovení v současnosti hojně opakovaných výzev a problémů, avšak díky nevšednosti takového zpracování působily akceptovatelně, zábavně i apelativně zároveň.

Závěrečná část dala rovněž podnět k interpretaci všech úseků díla optikou nových zjištění a přiměla diváka hledat spojitosti mezi jednotlivými výstupy, které měly dosud spíše povahu abstraktního experimentu. Byl onen umírající svítící oblek paralelou ke smrti „pelikání sestry“ z konečné části? Provázeli nás výletní lodí, co zachránila pelikána ulepeného od ropy? Přehrál nám Jeremy Wade stejný příběh třikrát za sebou pokaždé jinými prostředky a s odlišným akcentem? Jisté je, že Wadeův výkon byl velmi precizní a uvědomělý. S naprostou profesionalitou vyměňoval jednu polohu a stylizaci za jinou a pokaždé působil jako odlišný umělec. Jakkoli si tedy z první části nesu pocit nepochopení a mírnou frustraci, je nediskutovatelné, že svůj taneční a herecký výkon velmi tvárně podřídil potřebám a sdělením díla, které je zřejmě třeba po jeho skončení prožít celé znovu.


  • JEREMY WADEThe Clearing
  • Koncept, choreografie, performer: Jeremy Wade
  • Hudba: Marc Lohr
  • Scéna: Rosa Birkedal
  • Kostýmy: Claudia Hill
  • Světelný design: Andreas Harder
  • Dramaturgie: Maika Knoblich
  • Pomocná dramaturgie: Allison Wiltshire
  • Umělecká spolupráce: Yoav Admoni
  • Choreografická spolupráce: Vladimir Miller, Michael Rolnick, Maria F. Scaroni
  • Video: Maya SB
  • Ve spolupráci: Katerina Kokkinos-Kennedy
  • Jevištní spolupráce: Daniela Zorrozua
  • Kostýmní spolupráce: Diane Esnault, Emilia Patrignani

Psáno z uvedení 5. října 2019 v Divadle Archa v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu.

FOTO: Dorothea Tuch