Velmi chutnou třešničkou na festivalovém dortu Tance Praha byla čtyři uvedení díla Tentative approaches to a point of suspension, které bylo již předem označeno za jednu z událostí sezóny. Představení proběhla v Malé dvoraně Veletržního paláce, kde tvůrci volně do prostoru umístili čtyři hnědavé objekty. Ty nabývaly v galerijním prostoru kvalit výtvarné instalace a návštěvníci si je mohli ze všech stran prohlížet. Jeden kvádr tvořil scénu harfistce, která celé představení doprovázela živou, elektronicky upravovanou hudbou. Ostatní tři plochy sloužily pohybovým a akrobatickým výstupům, jež se točily kolem jediného bodu, momentu zastavení v prostoru a čase, jehož možnosti zkoumá francouzský choreograf a artista Yoann Bourgeois ve své tvorbě kontinuálně.
Princip suspension – momentu zadržení vnesla do přemýšlení o pohybu již průkopnice moderního tance Doris Humphrey. Ta také v souvislosti s pádem a návratem hovořila o „oblouku mezi dvěma úmrtími“, což performeři v jistých chvílích vizualizovali a převedli v praxi. Suspension – tento vteřinový stav beztíže dokázali umělci nejen vytvořit, ale rovněž i kontrolovat. Činili tak třemi hlavními způsoby, od nichž se odvíjelo také členění představeni do pomyslných čtyř fragmentů, přičemž každý měl také svou vnitřní dramaturgii založenou na vztahu těl a objektů i na vztahu těl mezi sebou. Divák si tak v oněch principech opozic a vzájemného napětí mohl najít dokonce i malý „příběh“ či téma.
Velká rotující plošina ve tvaru čtverce byla dějištěm hned dvou epizod. Nejdříve na její okraj usedla tanečnice Marie Vaudin, která se během stupňujícího se otáčení plošiny přemístila na přítomnou židli, jež byla jejím pomocníkem během nestabilní povlávající choreografie. Tvůrci zde využívali možností dostředivé a odstředivé síly, což způsobilo, že Vaudin udržela rovnováhu ve vyosených polohách, jež jsou za běžného působení gravitace nemožné. Stejně tak docílila nepřirozeného povlávání končetin, pro které jako by neplatila zemská přitažlivost. Na rotační plošinu se Marie Vaudin ještě jednou vrátila ve třetím fragmentu, tentokrát spolu s Yoannem Bourgeoisem. Jejich materiálem se při tom stala „pouhá“ chůze a běh, čímž prozkoumávali onen moment zastavení opět jiným způsobem. Navzdory své aktivitě, která je hnala vpřed, performeři často setrvávali vinou protisměrné rotace na místě. Jejich pohyb evokoval pohyb krasobruslařů a dohromady nám představovali variaci o spojení, míjení a procházení, dohánění i unikání. Druhý obraz se odehrál na veliké balanční plošině, na níž stál kromě obou performerů stůl a dvě židle. Tentokrát velmi opatrně hledali onen jediný možný bod, kdy zůstane celá konstrukce nehybná a vyvážená, kdy mohou doprostřed plošiny v poklidu usednout ke stolu. Zápolili s gravitací, svým tělem a židlemi, přičemž „osud“ se naklonil chvíli na jednu a chvíli zas na druhou stranu. Naprostým vrcholem večera byl čtvrtý výstup, v němž Yoann Bourgeois vyskakoval a tančil za pomoci trampolíny sofistikovaně ukryté v pódiu, jehož pozadí tvořily do prázdna směřující schody. Kolikrát uděláme krok směrem vzhůru, tolikrát spadneme zpátky dolů a někdy ještě hlouběji – jako by hlásalo poselství této části. Neuvěřitelně přesné výskoky na stále vyšší stupeň schodiště, následující pády a opětovné odrazy nám daly přesně zahlédnout a identifikovat onen bod zastavení; bod, kde artista na krátký čas získal zdánlivou rovnováhu a kdy se pohyb čas i náš dech zastavil.
Jako bychom ani nevěřili, že je to vše možné. Umělci si zahrávali se zákony fyziky a překračovali také možnosti našeho vnímaní reality. Nezbylo než konsternovaně a zaujatě sledovat, co vše performeři dokáží. Performance však nikdy nesklouzla k pouhému cirkusu, a to i přesto, že někteří diváci chtěli potleskem opakovaně ohodnotit každý náročný výstup. Naopak celé představení, ač artistické a pohybově precizní, sjednocovala vyšší koncepce a podléhala zastřešujícímu tématu – suspension, které zpracovávaly všechny jeho obrazy. Hodnotná byla rovněž práce s diváky. Publikum se během představení přesouvalo od jedné scény ke druhé, a tvůrci tak zcela přirozeně využívali možnosti mimodivadelního galerijního prostoru poskytujícího návštěvníkům jistou míru participace. Tu Yoann Bourgeois završil po představení, když diváky vyzval, aby si zkoumaný moment zastavení sami prožili a vyzkoušeli. Tím participantům přiblížili nejen náplň své práce, ale rovněž také motto celého festivalu: Zvědavost je šance na zážitek!
- YOANN BOURGEOIS – Tentative approaches to a point of suspension
- Koncept, scénografie a inscenace: Yoann Bourgeois
- Zvuk: Antoine Garry
- Světla: Jérémie Cusenier
- Kostýmy: Sigolène Petey
- Technická produkce: Audrey Carrot
- Inspice: Nico Anastassiou
- Účinkují: Marie Vaudin, Yoann Bourgeois
Psáno z uvedení 21. června 2019 v 18:15 hodin v rámci festivalu Tanec Praha.
FOTO: Facebook Tance Praha
