Soubor baletu Moravského divadla Olomouc pokračuje pod uměleckým i režijně-choreografickým vedením Roberta Balogha v shakespearovské linii. 
Po dubnové premiéře tragédie Othello, se šéf souboru obrátil k jedné z dramatikových komedií a repertoár baletu rozšířil začátkem listopadu o titul Zkrocení zlé ženy. Je třeba zmínit, že je tato hra pravidelným hostem na světových baletních scénách. K nejznámějším inscenacím patří verze Jeana-Christophea Maillota, kterou vytvořil v roce 2014 pro Velké divadlo v Moskvě, z roku 1969 pochází choreografie Johna Cranka, jež byla uvedena na jevišti jeho domovské instituce ve Stuttgartu a kterou roku 2003 nastudovalo i Národní divadlo v Praze.
Na základě nastíněného kontextu se dostáváme k zásadnímu problému olomoucké verze. Ta je totiž zmíněné Crankově inscenaci nápadně podobná jak dramaturgickými úpravami a výkladem dramatického textu, tak i definováním postav a zejména užitým tanečním slovníkem (civilními pohyby, chůzí přes paty a bojovným nahrbením Kateřiny), divadelními prostředky, pohybovým gagem a situační komikou. Charakteristická je pro Crankovy dějové balety také forma pas de deux a variací, které neoddělují virtuózní technickou složku od hereckého výrazu, ale náročné taneční party v nich stále slouží vyprávění příběhu.
Ano, i tyto obtížné duety jsme mohli v Moravském divadle vidět, a to dokonce ve velice dobrém podání Iva Jambora a Yui Kyotani, představitelů ústředního páru Petruccia a Kateřiny. Oba své postavy ztvárnili se samozřejmostí hereckou a lehkostí technickou, hravě si poradili s náročnými zvedačkami i partneřinami obecně. Zejména Yui Kyotani zpracovala roli nezvladatelné fúrie velmi precizně a zároveň živelně. V hereckém projevu jí nejzdárněji sekundovala dvojice zženštilých nápadníků její mladší sestry Biancy, Damani Campbell Williams a Antonín Blahuta. Ti byli kromě stylizovaného pohybu karikováni i pomocí paruky a líčení. Naopak milenecká dvojice Biancy a Lucentia, jíž ztvárnili Rachel Hickey a Lukáš Cenek, svou lyričností a určitou plytkostí zapadla.
Hudba byla převzata z díla anglického skladatele Edwarda Elgara a sestavení partitury muselo být obtížné, nicméně práce se vyplatila. Orchestr svou hrou podporoval jednotlivé dramatické situace, se kterými vybrané skladby plně korespondovaly. Kostýmy, v historickém duchu, přispívaly jak možnostem a dokreslení pohybu, tak charakterizaci jednotlivých postav. Je pouze škoda, že se tvůrčí tým divadla stále nedokáže oprostit od starých inscenačních postupů, nedokáže použít divadelní zkratku či stylizaci. Snaží se divákům vše dopodrobna předložit a ponechává jen málo místa pro jejich vlastní fantazii. Tento přístup měl za následek i několik nepatřičných momentů, jedním z nich byl veliký kašírovaný oř, na němž přijížděl Petruccio a z pod jehož povlávající látky vykukovaly dolní končetiny „vodiče“ skrytého v atrapě koně. Problematické bylo i otáčení tří velikých kulis znázorňujících domy, aby se viditelně změnilo prostředí scén. Kromě hluku a neestetického pohledu krajních diváků do zákulisí si tyto přeměny vyžádaly nejedno zdržení a mezihru.
Po umělecké, dramaturgické, režijní, technické a interpretační stránce lze dílu vytknout pouze několik drobností. Po stránce morální je však třeba posouzení inscenace daleko více zvážit.
- MORAVSKÉ DIVADLO OLOMOUC – Zkrocení zlé ženy
- Hudba: výběr z děl Edwarda Elgara
- Výběr hudby: Robert Balogh, Tomáš Lehotský
- Libreto: podle Williama Shakespeara Robert Balogh
- Choreografie a režie: Robert Balogh
- Asistent choreografie: Dana Krajevskaja, Elena Iliina
- Dramaturgie: Tomáš Lehotský
- Hudební nastudování: Petr Šumník
- Dirigent: Petr Šumník, Tomáš Hanák
- Scéna: Eduard Přikryl
- Kostýmy: Roman Šolc
- Účinkovali: Ivo Jambor, Yui Kyotani, Rachel Hickey, Damani Campbell Williams, Antonín Blahuta, Lukáš Cenek, Vadim Tsepelev, Caterer-Cave
Premiéry 3. a 4. listopadu 2017, recenze psána z reprízy 6. listopadu 2017.
FOTO: archiv Moravského divadla Olomouc
