Zpět na výpis článků

Tomáš Dianiška: romantik, či ironik?

Philip K. Dick – guru sci-fi literatury – je, jak to vypadá. prozatím nevyčerpatelným zdrojem inspirace obzvláště pak pro filmový průmysl. Divadlo LETÍ však zatoužilo po sci-fi žánru na divadle, a tak oslovilo mladého dramatika a herce Divadla pod Palmovkou Tomáše Dianišku, jenž se očividně velmi rád nechal unést svou vášní pro sci-fi literaturu. S odkazem na béčkový hit Den nezávislosti, hollywoodský blockbuster, který vykradl všechny kultovní sci-fi před ním, stvořil nový dramatický text. Vzdal zde hold práci a životu spisovatele, jenž se potýkal nejen se syndromem disociace, ale i se závislostmi na drogách. Dianiška se neskrytě opírá o téma ztracené lásky inspirované Věčným svitem neposkvrněné mysli, a převedl tak na jeviště velmi volnou adaptaci tohoto filmu Michela Gondryho.

Píše se rok 2082 a zážitková agentura Minority – slevomat budoucnosti – je připravena poskytnout vám výlet v mysli, na jaký si vzpomenete. Leitmotivem hlavního hrdiny Philipa (Tomáš Měcháček) a jeho stmelujícím prvkem se stává persona zemřelé lásky Evy (Kamila Trnková), za níž se Philip snaží vrátit ve svých vzpomínkách. Sledujeme tak tragiku člověka uváznuvšího v minulosti, který se snaží rekonstruovat a opravit svůj život, jenž nejde změnit ani v nejdivočejších drogových výletech.

Jak už předznamenává titulní název inscenace – Den závislosti – v textu se objevuje mnoho popkulturních odkazů a režie Jana Holce toho věrně a naplno využívá. Dianiška text navíc napsal jako plejádu šílených energických výstupů vyhlížejících tak jako celek spíše groteskně; obzvláště díky přispění neuvěřitelného hereckého nasazení Richarda Fialy v multiroli Davida Bowieho, tatéra, producenta i lékaře. Zdánlivě třeskutá inscenace však po celý čas diváka nutí ke střízlivění z životního omylu a upozorňuje, že „chyba v matrixu“ je neustále přítomna. Snahou o změnu vzpomínek nikdy skutečnosti doopravdy neunikneme. Vše se vždy navrací do umělého statusu quo, kdy je Eva s Philipem ve společné sentimentální vzpomínce během jednoho všedního dne po probuzení. Kamila Trnková byla po celou dobu naprosto fascinující uhrančivá femme fatale, která udržela pohromadě zdánlivě roztříštěnou kompozici inscenace. Přiznám se, že mně osobně tak trochu ukradla i pole hlavním protagonistům Měcháčkovi a Vlasovi a byla spojujícím elementem i ve chvíli, kdy jeden druhého vystřídal na pozici hlavního hrdiny, aby režie docílila efektu rozdvojené osobnosti i reality.

Divák se potká s Michaelem Jacksonem, Davidem Bowiem i Whitney Houston, již jsou zobrazeni geniálně, tak akorát na hranici ikony a karikatury, za což patří režii uctivá poklona. Podíváme se na svět videoher. Na svět, kde televize nevypadala jako nástěnný obraz, nýbrž jako obstarožní krabice. Zavzpomínáme na vlastní dětství obklopené videokamerami, vinylovými deskami a audiokazetami, až pocítíme mírný stesk po devadesátkách. Ve výsledku však samozřejmě nostalgický úsměv nad ztracenou láskou na rtech krutě umrzá, protože všichni dobře víme, že tohle neskončí dobře a minulost zkrátka nezměníme.


  • DIVADLO LETÍDen závislosti
  • Režie: Jan Holec
  • Hrají: Tomáš Měcháček, Jan Vlas, Kamila Trnková , Richard Fiala, Tomáš Kobr
  • Projekce: Antoan Pepelanov
  • Hudba: Ondřej Dědeček
  • Dramaturgie: David Košťák
  • Výprava: Lenka Odvárková

Premiéra 19. dubna 2018 ve Vile Štvanici, psáno z reprízy 22. října 2018 v Divadle hudby.

FOTO: Alexandr Hudeček

Poslední články autora

Havelkova instalace historické figury

Provázek to roztočí s novou šéfovou!

Lehkosti, tvé jméno je Racek