Na prknech brněnského Národního divadla se odehrál poslední kousek z tvorby slovinského divadelního režiséra Tomaže Pandura Faust. Inscenaci nastudovali herci Slovinského národního divadla v Mariboru, ve kterém se poprvé Pandurovo pojetí středověké legendy o doktoru Faustovi objevilo v roce 1991. Autorkou adaptace je Livija Pandur.
Pandur se ve své nové inscenaci snaží především vyjádřit pocit odcizení člověka světu, ale zároveň lidskou potřebu porozumět světu jako celku, celé jeho komplexnosti. Faust touží vše vědět – vše nedosažitelné a nedostupné, znát systém. Jako obyčejný člověk se Faust nudí dobrem, a tak uzavírá smlouvu s ďáblem.
Oproti předcházejícím inscenacím se v té nové objeví několik změn. Text nové hry je autorským přepisem, kdežto ten z roku 1991 se zakládá na původní hře Johanna Wolfganga Goetha. Navíc je mnohem kratší. „V novém textu se objevují i nové skutečnosti. Jedna zásadní se týká zrovna 
Mefistofela. V Pandurově inscenaci už není sám. Obklopuje ho rodina – manželka a děti. Tím chtěl režisér ještě víc zdůraznit zrádnost zla, které nás obklopuje. Skrývá se tam, kde bychom ho nejméně čekali. Tomaž Pandur ukazuje ve Faustovi zlo, jako něco, po čem lidé v dnešní době touží, protože je dobro nudí,“ říká představitel Mefistofela Branko Šturbej, Pandurův dlouholetý spolupracovník, který si zahrál i ve Faustovi z roku 1991.
Představení upoutá především svou výpravou. Celou scénu zaplňuje voda, ve které se postavy brodí od začátku do konce. „Voda je jedním z živlů, které tvoří součást našeho života. Voda je ve Faustovi také entitou, která nejen zaplňuje prostor, ale taky prázdnotu v životech jednotlivých postav. Kdyby tam nebyla, ta prázdnota by byla ještě větší. Voda také symbolizuje prostor, ve kterém se život rodí, ale ve kterém taky končí. Voda je nám ve Faustovi zkrátka hereckým partnerem,“ vysvětluje Šturbej.
Na pozadí scény se také celou dobu promítají černobílé záběry, které dotvářejí pochmurnou, až úzkostlivou atmosféru hry. Tutéž funkci má i hudba, která zazní sice jen příležitostně, je nevtíravá, ale hne divákovými pocity. Kostýmy postav jsou velmi extravagantní, vyzývavé, moderní, což ale s celou scénou koresponduje.
Slovinské národní divadlo v Mariboru – Faust. Režie: Tomaž Pandur. Překlad: Božo Vodušek, Erika Vouk. Autorka adaptace: Livija Pandur. Dramaturgie: Livija Pandur. Scéna: Sven Jonke (Numen). Kostýmy: Felype de Lima. Video design: Dorijan Kolundžija. Skladatelé: Silence (Boris Benko, Primož Hladnik). Jazykové konzultace: Tatjana Stanič. Osvětlení: Tomaž Pandur. Zvuk: Srečko Bajda. Masky: Julija Gongina
Psáno z reprízy 30. 5. 2016 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.
Foto: DSB
