Zpět na výpis článků

Pobavený a znechucený

Pobavený a znechucený, s husinou po celém těle – takové jsou pocity diváka po skončení hry Jakuba Macka Husina, která na historické události zprostředkovává současnou politickou machinaci. Hru uvedli herci brněnského Divadla Feste v olomouckém Divadle hudby.

Píše se rok 1415, hlavou katolické církve jsou tři různí papežové, Zikmund Lucemburský pořádá v Kostnici koncil, na kterém se má tato situace řešit. Zároveň na něj zve pražského kazatele Jana Husa, kterému slibuje ochranu. Hus je ale na koncilu zatčen a mediálním poradcům Zikmunda Lucemburského nezbývá nic jiného, než zachovat dobrou pověst svého klienta, ba dokonce udělat z něj lidmi podporovaného hrdinu.

Taková věc je ale pro mediální profíky hračka. A Alex a Albert, v podání Milana Holendy a Martina Hudce, takovými profíky jsou. Stačí dostatečné množství kafe, vlivní kamarádi coby majitelé médií, vytříbený výběr jazykových a stylistických prostředků. Nakonec jen nutnost tvářit se suverénně. Člověku pak opravdu mrazí při představě, jak jednoduché může být ovlivňování mas, obzvlášť v době, kdy společensky vlivní lidé, dokonce i sami politici, média opravdu vlastní.

Scéna je přitom po celou hru až záměrně jednoduchá – stejně jednoduchá jako manipulace. Ostatně, jedna místnost o stolečku s konvicí kávy a pár židlích pro tahání za nitky loutek v podobě redaktorů či konstrukci projevu Zikmunda Lucemburského stačí.

Samotného Zikmunda by si každý představil v královském obleku gotického období. Spolu se svými poradci se ale objevil v moderním obleku s vystupováním moderního evropského politika.

Ani se složitým hudebním doprovodem se divák po celé trvání Husiny nesetká. Jednotlivé scény od sebe odděluje protivná vánoční znělka z reklamy na Coca-Colu – produkt, který je díky svému dokonalému marketingu znám po celém světě. Text znělky je ale pozměněn na „koncil už je tady“, herci ji zpívají sami.

Některým divákům by také mohla chybět nějaká „větší akce“, dějovost, vyostřenější zápletka. V tomhle případě toho ale není třeba. Zastínilo by to pak myšlenky o negativní povaze a důležitosti médií, které má tato politická satira za cíl.

 

FOTO: www.olmuart.cz