Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru se nesoustředí „pouze“ na vystavování divadelního designu, scénografie a divadelní architektury, ale do svého programu zařazuje stále více scénograficky zaměřených performativních aktivit – site specific projekty a performance ve veřejném prostoru nebo díla orientovaná na interakci zvuku, pohybu a tance s architekturou. Letošní ročník Pražského Quadriennale se odehrál ve dnech 6.–l6. června 2019 a jeho program zahrnoval hned několik projektů performativního charakteru: Site specific projekt, projekt Formace či programovou linii PQ+, která představila především tuzemské pohybové a multidisciplinární inscenace. Pražské Quadriennale nadto spolupracovalo s primárně tanečními institucemi jako Studio Alta, Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA nebo festival Tanec Praha, a stalo se tak nejen událostí scénografickou, ale také, ač v menší míře, událostí taneční. I tanec se ovšem v duchu přehlídky zaměřil na prostor a jednotlivé produkce spojovala právě snaha interagovat s architekturou a okolním prostředím.
V rámci programové linie Site specific festival se druhý a třetí den Pražského Quadriennale představil maďarský The Flock Project se svou produkcí Vertical Dance na budově hotelu Mama Shelter. Skupina vertikálních tanečníků publikum ohromovala piruetami, skoky a salty na hladké, kolmé a vysoké zdi. Jejich výkony i celá kompozice se pohybovaly na hranici tance a cirkusu, a to nejen v kladném smyslu slova neuvěřitelných výkonů vyžadujících vysokou technickou, fyzickou a akrobatickou zdatnost, ale rovněž ve svém pejorativním významu povrchních na efekt komponovaných duetů, trií a sól, které byly zasazeny do schematických rámců milostných trojúhelníků a vztahových zvratů. Podívaná úchvatná, avšak umělecký zážitek minimální.
Míru akrobacie a umělecké koncepce se mnohem lépe podařilo vyvážit polsko-rakouské skupině Body Architects, která do České republiky zavítala zejména na pozvání Tance Praha. Svou performanci House Beating prezentovala nejprve v Brně, kde se do projektu zapojili studenti JAMU, kteří performery doprovázeli také na Výstaviště k Maroldovu panorámatu, kde tato venkovní performance probíhala. Již název skupiny Body Architects předznamenává, k čemu tvůrci upínají svou pozornost. Nevycházejí ani tak z architektury místa ve smyslu site specific, nýbrž tuto architekturu tvoří svými těly. House beating tuto „tělesnou architekturu“ doplnil ještě o architektonickou práci s trámy a latěmi, z nichž tvořili černě oblečení „stínoví performeři“ dřevěné konstrukce, jež svým pohybem doplňovali dva siloví tanečníci balancující na sobě navzájem i na dřevěných hranolech.
Další programová linie PQ – projekt Formace dala impuls k transformaci jevištních děl do podoby outdoorového představení spojeného s procházkou ze Studia Alta k Průmyslovému paláci. První titul, který mohli diváci na této cestě doprovázet, byla Assemblage Martiny Hajdyly Lacové. Skládáním, rozdělováním a seskupováním do nestabilních molekul se skupina tanečnic přemístila až na prostranství před Průmyslovým palácem. Větší část představení se pak odehrála na jednom místě, de facto jevišti, kde již byla nachystána scénografie – množství objektů jako dřevěné disky a kulatiny, fólie či dopravní retardér, které byly součástí choreografie a umocňovaly motiv shlukování, přeskupování a znovu-formování. Obdobně, avšak v kontextu zvoleného formátu promyšleněji, pojatým představením byl Legorytmus inspirovaný spartakiádami a sportovní kulturou minulého režimu. Tvůrkyně Marie Gourdian celou choreografii a její jednotlivé situace přirozeně a rovnoměrně rozprostřela do celého průběhu cesty, a dokonce i stresující a nezbytný přechod silnice dokázala začlenit do dramaturgie představení, když zastavila dopravu a performeři přebíhali silnici provokativním zpomaleným tempem. Divácká účast byla rovněž dramaturgicky svázaná s tématem. Každý z příchozích dostal modrý či červený praporek, kterými se většina návštěvníků kvůli nesnesitelnému horku ovívala. Mávání praporků v průvodu tak vytvořilo zdání prvomájové atmosféry.
Tanec však okupoval místa také mimo epicentrum PQ u Průmyslového paláce. Britské uskupení Beautiful Confusion Collective vytvořilo site specific projekt Pohyb/Architektura v Pražském kreativním centru, kde každý ze čtyř performerů pohybově ztvárnil jedno libovolné místo spletité budovy různých architektonických stylů, kterou s návštěvníky postupně procházel průvodce. Umělci se nesnažili zhmotnit jen prostorové dispozice zvoleného místa, vycházeli také z jeho paměti či materiálů. V jejich projevu byl patrný i silný emocionální obsah a vztah mezi pohybem a prostředím až neobvyklý pro tento typ projektů. Důležitost fixace na konkrétní prostor, v němž se pohyb s architekturou vzájemně doplňují a podporují, se projevila zejména ve finální části, kdy performeři opakovali totožné sekvence na odlišném místě.
Tanec se inspiroval nejen architekturou, ale i uměleckými díly. V případě site specific Tenhle list ať se mi schová se jednalo o sochu Karla Hynka Máchy v Petřínských sadech, přičemž umělci vycházeli také z prostorových specifik celého místa, básníkových děl a jeho života i z praktik procházejících turistů, již ostatně k lokacím tohoto typu neodmyslitelně patří. Velkým finálem PQ co se délky celé akce i produkčního zázemí týče, byl bezesporu projekt Noc ve městě souboru Farma v jeskyni, který se odehrával po dobu sedmi hodin v prostorách Centra současného umění DOX a DOX+. Stěžejními body programu byly tři inscenace Farmy v jeskyni – Informátoři, Navždy spolu! a Útočiště, jejichž představení byla prokládána piknikem, večeří a mnoha rozdrobenými doprovodnými atrakcemi a překvapeními, jakými byl sokolník, koncert či prohlídka dřevěné vzducholodě. Celý program měl velikou ambici vytvořit pro návštěvníky meditativní svět, kde se mohou vypojit z hektického života a nerušeně se „napojit“ na umění. Je ovšem škoda, že tvůrci nad prostorem přemýšleli spíše jako nad místem, kde je třeba nám něco ukazovat než jako nad prostorem, do nějž je možné se integrovat a do nějž je možné integrovat také pohyb, aniž by se z tohoto kroku dělala významná show. Ačkoli právě o pompézní akci jim v důsledku bohužel šlo.
Tanec na PQ tedy ukázal, že se sice nebojí nových výzev, míst či nových možností spolupráce, ale zároveň také to, že se přese všechno mnohdy bojí zcela vystoupit ze své komfortní zóny a kriticky a uvědoměle pracovat s konvencemi a stereotypy, které naše uvažování o tanci stále svazují a předurčují jeho výslednou podobu.
Psáno z Pražského Quadriennale ve dnech 6.–16. června 2019.
- THE FLOCK PROJECT – Vertical Dance
- Artistic Manager, Vertical Dancer: Agnes Simor
- Technical Manager, Vertical Dancer: Sophie Zoletnik
- Vertical Dancer: Geret Gergely Kiss, Gaia Santuccio, Lennart Paar, Zoltán Grecsó
- Technician: Balázs Szabon
Viděno 8. 6. 2019.
- BODY ARCHITECTS – House Beating
- Artistic direction and management: Hygin Delimat
- Choreography/dance: Hygin Delimat, Elias Choi-Buttinger
- Music: Anna Maria Chlebus (percussion), Voland Székely (percussion)
- Sculpture design/performance: Andreas Buttinger
- Performance: Weng Teng Choi-Buttinger + 2 students of JAMU Brno – Matouš Adam, Daniel Kvašňovský
Viděno 8. 6. 2019
- ME-SA, MARTINA HAJDYLA LACOVÁ – Assemblage/Outdoor Version for PQ Formations
- Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
- Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková
- Hudba: Hana Foss Minaříková, Žaneta Vítová
- Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková
- Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková
- Dramaturgie: Jiří Hajdyla
- Producent: ME-SA/Karolína Hejnová
- Produkce: Linda Průšová
Viděno 8. 6. 2019
- TYHLE, MARIE GOURDAIN – Legorytmus/PQ Formations
- Director, Scenographer, Costumes: Marie Gourdain
- Performers: Lukáš Karásek, Florent Golfier, Štěpána Mancová, Sabina Bočková
- Music: Aid Kid
- Costumes: Martina Steiglerová
- Technical support: Štěpán Hejzlar
- Producer: Lucie Fabišiková
- Artistic support: Lucia Kašiarová
Viděno 11. 6. 2019
- BEAUTIFUL CONFUSION COLLECTIVE – Pohyb/Architektura
Viděno 11. 6. 2019
- CENTRUM CHOREOGRAFICKÉHO ROZVOJE SE.S.TA – Tenhle list ať se mi schová
- Námět: Eva Dryjová
- Koncept: Petra Fornayová
- Tvorba, interpretace: Helena Ratajová
- Děkujeme za pomoc: Adam Hanuljak, Jakub Rataj, Ambróz Šulej, Peter Šulej
- Odborná konzultace: Marie Foltýnová, kurátor sbírky veřejné plastiky
Viděno 16. 6. 2019
- FARMA V JESKYNI: Noc ve městě
- Informátoři
- Vytvořili: Viliam Dočolomanský, Minh Hieu Nguyen, Anna Gromanová, Hana Varadzinová, Jun Wan Kim, Emil Leeger
- Režie, koncept, choreografie: Viliam Dočolomanský
- Asistent režie: Eduard Prokhazko, Eliška Vavříková
- Dramaturgická spolupráce: Petr Michálek
- Pohybová spolupráce: Daniel Raček
- Hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta
- Scéna: Lucia Škandíková
- Kostýmy: Markéta Sedláčková
- Světelný design: Felice Ross
- Světla: František Fabián, Michal Kříž
- Video: Erik Bartoš
- Zvukový design: Eva Hamouzová
- Produkce: Jan Valter
- Koprodukce: Tanec Praha/PONEC – divadlo pro tanec, Praha, Česká republika; Truc Sphérique, Žilina, Slovensko
- Účinkují: Nicolas Garsault, Eva Urbanová, Rin Kin, Hana Varadzinová, Eleftheria Iliopoulou, Olda Smysl, Marcel Bárta
- Navždy spolu!
- Vytvořili: Viliam Dočolomanský, Eliška Vavříková, Hana Varadzinová
- Režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
- Asistent režie: Juraj Augustin
- Asistent choreografie: Monika Částková
- Hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Miriam Bayle, Hana Varadzinová
- Dramaturgie: Viliam Dočolomanský, Lucia Škandíková
- Architekt scény: Sylvia Dvořáčková
- Kostýmy: Tereza Kopecká
- Video: Erik Bartoš
- Světelný design: František Fabián
- Zvukový design: Eva Hamouzová
- Produkce: Barbara Tůmová
- Asistent produkce: Miroslava Kobrtková
- Technická spolupráce: Filip Rohde
- Účinkují: Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Marcel Bárta, Helena Šikýřová/Jitka Vašutová, Helena Myslivečková, Eva Maříková/Januše Schmidová, Karel Hybš, Václav Kejmar/Vladimír Gut , Josef Kaiser, Jiří Míček, Jarmila Šimonová, Jindřich Šourek
- Útočiště
- Vytvořili: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh-Hieu Nguyen, Hana Varadzinová, Viliam Dočolomanský
- Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
- Asistenti režie a choreografie: Andrej Petrovič, Hana Varadzinová, Eliška Vavříková, Juraj Augustín
- Hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek
- Hudební konzultace: Jan Rösner
- Výzkum: Kate Saunders, Jindra Bromová, Viliam Dočolomanský, Jana Pilátová, Hana Varadzinová, Zuzana Daňková
- Dramaturgie: Jana Pilátová
- Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká
- Světelný design: František Fabián
- Zvukový design: Eva Hamouzová
- Technická realizace: Leoš Válka, Pavel Kotlík, Hynek Petrželka, Tomáš Vondráček
- Technická spolupráce: Michal Pospíšil, Vít Škoda, Robert Palkovič, firma Elektronek
- Světla: František Fabián/Vít Škoda/Robert Palkovič
- Inspicient: Juraj Augustín
- Produkce: Václav Hodonický, Zuzana Bednarčíková (Tanec Praha); Barbara Tůmová a Miroslava Kobrtková; Lucie Špačková (DOX)
- Producent: Yvona Kreuzmannová
- Účinkují: Andrej Petrovič, Rin Kin, Johanna Tengan, Hana Varadzinová, Marcel Bárta, Štěpán Janoušek, Vít Halška/Jan Chalupa
- Informátoři
Viděno 16. 6. 2019
FOTO: Facebook Pražského Quadriennale, Farmy v jeskyni
