Zpět na výpis článků

Tanec Praha v Olomouci aneb Duety s předměty

Festival Tanec Praha, zřejmě největší tuzemská taneční událost roku, zasahuje navzdory svému názvu také do regionů a malých měst, kam přiváží tuzemské i zahraniční performance a inscenace současného tance. Při příležitosti letošního 31. ročníku rozšiřuje povědomí o tanečním umění i jeho aktuálních progresivních tendencích dokonce ve 22 městech a obcích mimo Prahu. Olomoucké Divadlo na cucky je pravidelným spolupracovníkem festivalu, díky čemuž jsme mohli vidět dvě představení v rámci festivalu Tanec Praha v regionech i v tomto univerzitním městě. Jednalo se o titul PLI Viktora Černického a zahraniční hosty Premier Stratagème Barbaru Matijević a Giuseppa Chica s inscenací Forecasting.

V netradičním prostoru zahrady dominikánského kláštera se Viktor Černický představil ve svém sóle PLI 18. června. „Pli“ je francouzským slovem pro záhyb, ohyb či zlom a rovněž titulem knihy (Záhyb: Leibniz a baroko) poststrukturalistického filozofa Gillese Deleuze, který dal pojmu „záhyb“ specifický obsah. Tato kniha se stala inspiračním zdrojem pro tvorbu Černického inscenace a v jejím názvu je stále připomínána. Navzdory tomuto, dalo by se říci, intelektuálním rámci se však nejedná o divákům nepřístupné filozofující sebeukájení. Naopak je třeba říci, že onen koncept záhybu se jeví spíše jako výchozí bod přemýšlení nad tématem nežli jako středobod díla, jehož rozpoznání je pro jeho pochopení nezbytné.

Sterilní prostředí kanceláře – znaku pořádku a formálnosti, zároveň však častá praxe chaosu – evokuje bílá podložka, dvaadvacet navlas stejných kancelářských židlí a Černického černý outfit doplněný bílým sakem. Tvůrce i performer v jedné osobě strukturuje, třídí, skládá a „stohuje“ svůj mikrosvět, který je v danou chvíli centrem jeho jednání i našeho zájmu. Po prostoru se pohybuje neustávajícím podupáváním, které plní funkci nejen hudební/rytmickou, ale rovněž významotvornou, jelikož charakterem podupů či šoupáním chodidel po podlaze dokresluje nastolené situace, které jsou završeny úsměvnou a precizně naplánovanou situační komikou. Specifická chůze podporuje a ilustruje jeho nervozitu, nadšení, těkavost či obavy o osud svých složitě konstruovaných staveb ze židlí. Ty mimo jiné upomínají na křehkost a možná také nesmyslnost obraných konstrukcí našeho uvažování, v nichž hledáme své útočiště.

Je až neuvěřitelné, kolik napětí a vzrušení Černický v divácích dokázal vyvolat svým minimalistickým a téměř rutinním jednáním. Pomalé tempo akce a dokonalý timing daly vyniknou i sebemenším pohybům, úšklebkům, a dokonce i pohledům, jimiž prosvítala promyšlená dramaturgická práce. Samotného Černického lze označit za prvního absolventa Ateliéru fyzického divadla na JAMU, který se výrazně a s takovým úspěchem prosadil v prostředí české taneční scény. Již v roce 2017 sklidil úspěchy na České taneční platformě se sólem Parolapolea a na letošním ročníku téže přehlídky získal dokonce hlavní cenu a Cenu diváka právě za inscenaci PLI.

Hned následujícího dne 19. června se olomoučtí diváci mohli stát svědkem další bizarního sóla. Přesněji řečeno duetu pro jedno tělo a jeden laptop. Chorvatská tanečnice Barbara Matijević v něm prozkoumává svět amatérských videí z YouTube vzbuzujících pobavení i podivení nad tím, co všechno (a proč vlastně?) jsou lidé ochotni skrze prostor této virtuální platformy sdílet. Tvůrci vytvořili „reprezentativní“ pásmo uspořádané do více či méně znepokojivých tematických celků, přičemž jedno video pomocí střihů plynule přecházelo ve video druhé. Nejdříve s námi sdíleli návody a nápady, životní zkušenosti, rady či své pokroky při střelbě na terč. Na monitoru se v tu chvíli objevovaly zbraně, zbraně a další zbraně. Nejen zde v pozadí rezonoval pomyslný výstražný vykřičník.

Autentické hlasy autorů nahrávek k nám zaznívaly skrze reproduktor, některé mluvené komentáře však obstarávala i sama Matijević. Ta také precizní prací s laptopem jako by vstupovala do světa obrazovky a vytvářela iluzi, že je to právě ona, kdo na videu manipuluje například s fénem. Dílo tak zkoumá vztah mezi virtuálním a reálným na vícero úrovních. Jak ve vztahu k sociálním projevům a přístupu k soukromí, tak v rovině umělecké formy, kdy materiální tělo splývá s tělem ve virtuálním prostoru. Vše dohromady nastoluje otázky o významu digitálních technologií a sociálních sítí pro současný svět.

Ač jsou obě sóla ve své podstatě odlišná, mají výrazné společné jmenovatele: interakci s objekty a jemný, mírně mrazivý, situační humor či multidisciplinární charakter. Co je však nejdůležitější, obě tvoří také vhled do současné společnosti a svým humorem zároveň poskytují potřebný odstup umožňující zamyšlení.


  • VIKTOR ČERNICKÝPLI
  • Koncept, choreografie, performance: Viktor Černický
  • Scénografie: Drahomír Stulír
  • Light design: Zuzana Režná
  • Dramaturgie: Lukáš Karásek

Premiéra 11. listopadu 2018, psáno z uvedení 18. června 2019 v zahradě Dominikánského kláštera v Olomouci v rámci festivalu Tanec Praha.

  • PREMIER STRATAGÈME – BARBARA MATIJEVIĆ & GIUSEPPE CHICOForecasting
  • Autoři: Barbara Matijević, Giuseppe Chico
  • Hudba: Viktor Krasnic
  • Management: Dantès Pigeard
  • Účinkuje: Barbara Matijević

Premiéra 5. března 2011, psáno z uvedení 19. června 2019 v Divadle na cucky v rámci festivalu Tanec Praha.

FOTO: Flickr Divadla na cucky

Poslední články autora