Origami je metaforicky výstižné pojmenování pohybové performance japonsko-francouzské tanečnice, choreografky a vzdušné akrobatky Satchie Noro. S červeným rozkládacím kontejnerem objela v rámci festivalu Tanec Praha přes deset míst včetně Olomouce a 15. června zaparkovala také v Praze u Národního památníku na Vítkově.
Prostorný plácek na vrcholu zeleného kopce s výhledem na Prahu vytvořil v kombinaci se západem slunce ideální prostor pro emocionálně silný prožitek podporující melancholicky něžnou stránku skrytou někde v každém z nás. Poslední paprsky rozzařují už tak výraznou červenou barvu velikého průmyslového kontejneru, který pomalu odklopuje prostřední ze svých tří částí tvořící shora trojúhelníkový výřez. Mechanickým pomalým pohybem proměňuje přemístěný trojúhelník celkový tvar a působení objektu a odkrývá schovanou tanečnici. Výrazné barvy oblečení a asijské rysy spolu s dlouhými rozpuštěnými vlasy způsobují, že se v červeném gigantu neztrácí. Naopak – barvy si spolu v pohybu hrají a dávají vyvstat jejímu ladnému tanci.
Celou performanci provází několik druhů zvuků. Klidná místy až meditační hudba skladatele Freda Costy, jejíž vztah k objektu a k tělu Satchie zkoumá. Kromě toho však některé momenty doprovází jen hluk otáčivých mechanismů, připomínající průmyslový původ objektu, a ještě vzácněji ticho se zvuky prostředí, ve kterém se nacházíme. Střídání těchto sluchových vjemů vytváří přirozenou dynamiku a umocňuje informace předávané tancem.
Pomocí akrobatických prvků, které však působí velmi lehce a přirozeně, se Satchie dostává na vrchol kontejneru, přičemž ze sebe shazuje část kostýmu. Efektní prvek, který přirozeně odděluje jednotlivé částí představení. Tanečnice postupně využívá všechny vznikající prostory, s jejichž změnou čteme i proměny jejích různě intenzivních pocitů a emocí. Tato rozdílnost způsobuje, že některé klidnější pasáže, do kterých není vložen dostatek vnitřní energie, ztrácí mou pozornost.
Nejsilnější zážitek vyvolala první paradoxně klidnější část představení, kdy bylo cítit, že je tanečnice propojená se svým vnitřním světem, a tak všechny její pohyby vycházejí z aktuálních prožitků, a tedy z ní samé. V dalších částech jejího pomalého, promyšleného pohybu po veliké konstrukci, jako by se už tanečnice nedokázala se svou energií spojit, a ta tím rychle spadla. Pohyby byly stále přesné, ladné a jasně reprezentovaly různé pocity, ale už se jí nepodařilo přenést je až ke mně.
Přesto se však v představení objevil ještě jeden moment, který na mě silně zapůsobil. Satchie při výstupu použila jedinou rekvizitu – sekeru. Vytáhla ji z boku kontejneru, a když s ní pak houpala ze strany na stranu, představovala jsem si, jak jí vyklouzne z ruky a vyletí někam do křovin. Ta možnost ve mně vyvolávala respekt a demonstrovala moc tanečnice. Když sekyru následně roztočila, takže už neohrožovala jen křoviska a lidi chodící po kopci, ale i nás, skutečně jsem pocítila strach a spolu s dalšími diváky jsem se mírně přikrčila.
Znamená to, že kdo ovládá průmysl, má moc i nad ostatními?
- SATCHIE NORO & SILVAIN OHL ‒ Origami
- Konstrukce: Silvain Ohl a Eric Noël
- Původní hudba: Fred Costa s hlasem Maia Barouh
- Placová produkce: Vincent Mallet
- Kostýmy: Karine De Barbarin
- Koprodukce: Centro Cultural Teatro Container Valparaiso / Les Noctambules de Nanterre / Institut Français de Santiago du Chili / La Briqueterie, CDC du Val-de-Marne / Le Centre culturel de La Norville / Le Théâtre d’Arles, scène conventionnée pour les nouvelles écritures / With help from Arcadi Île-de-France, Dispositif d’accompagnements / With support from Conseil Général de l’Essonne and la Direction Régionale des Affaires Culturelles d’Île-de- France – Ministère de la culture et de la communication / V Praze je představení realizováno ve spolupráci s Landscape Festival
- Tančí: Satchie Noro
Premiéra na Biennale de danse du Val-de-Marne v březnu roku, reflexe psána z uvedení 15. června 2018 v Praze na Vítkově v rámci festivalu Tanec Praha.
FOTO: archiv Tance Praha
