Zpět na výpis článků

Tanec Praha 2018: Chodba neboli corridor

Festival Tanec Praha letos v červnu roztančil 20 měst, mezi které se řadí i moravská Olomouc. V rámci už třicátého roku konání představuje současné taneční projevy Evropy i jiných kontinentů, čímž také naplňuje své motto: Tancem proti předsudkům.

V pondělí 11. června rezonoval Tanec chodbou olomouckého Divadla na cucky. Inscenace Corridor_piece vytvořená holandsko-americko-českým tanečním triem je postavena na oslavě jednoho z obměňujících se členů – chodby (CZ). Tu berou zbývající dva tanečníci Niels Weijer (NL) a Billy Mullaney (USA) jako rovnocenného partnera dodávajícího podněty a inspiraci.

Prostor, který zůstává většinou bez povšimnutí. Prostor, který spojuje start s cílem a který se většinou při naší honbě za čímsi snažíme proběhnout co nejrychleji bez toho, abychom se v něm zastavili a objevili smysl jen v samotné jeho existenci. Díky zpočátku zatemněným oknům a dveřím jsme měli možnost soustředit se především na tuto konkrétní chodbu bez toho, abychom byli rozptylovaní jejím okolím a směřováním. Koridorem se rozezněl dusot nohou a na její konec, kde stál na pódiu hlouček diváků, přibíhají dva tanečníci. Vřelou energií a upřímným zápalem chodbu oživují a jednoduchou choreografií objevují její přehlížený potenciál. Žádný stylizovaný tanec v kostýmech; prostý běh v džínech a triku, skákání z lavičky na zem a zase zpět, zakopávání a přerážení se o vlastní nohy – takto jednoduše k nám tanečníci promlouvají a my můžeme vidět sami sebe na své honbě životem. Po vyčerpávajícím začátku se představení uvolňuje a my skrze tanečníky zkoumáme speciality právě této jedinečné chodby – její výklenky, malé schůdky, zídku, … V jednu chvíli máme možnost nahlédnout do jejího samého nitra, když se ze schodů vedoucích dolů do divadelního sálu rozzáří oslnivý světelný reflektor a ozve se Verdiho hlasité a úderné Requiem.

Častá přímá komunikace mě udržuje bdělou a pozornou. Když nám tanečníci čtou připravený dopis, prokládají jej improvizovanými slovy a stojíce asi metr od nás jsou schopni s námi navázat přímý oční dialog. Vzhledem k tomu, že se jedná o oslavu, nechyběl ani dort se svíčkami, které jsme všichni společně sfoukli.

 Poté, co jsme měli možnost nastudovat chodbu za rozsvícených světel i za pouhého svitu svíček, strhávají tanečníci kartony z oken a vybíhají ven. My ji tak začínáme vnímat jako součást něčeho komplexnějšího – budovy, náměstí, města. Na úplný závěr představení byly všem divákům rozdány talířky se zmiňovaným dortem, abychom si mohli všichni společně vychutnat „chodbinu“ oslavu, zatímco jsme seděli na jejích schodech.


  • BILLY MULLANEY & NIELS WEIJERCorridor_piece
  • Koncept, tančí: Billy Mullaney & Niels Weijer
  • Hudba: 3 Gymnopedies, No. 1 Lent et douloureaux, Erik Satie, Requiem, II. Dies irae, Giuseppe Verdi

Premiéra 7. července 2017 na festivalu KoresponDance, recenze psána z uvedení 11. června 2018 v rámci festivalu Tanec Praha.

FOTO: archiv Tance Praha

Poslední články autora