Jen těžko si představit někoho, kdo by neznal Tajemství hradu v Karpatech Jiřího Brdečky a Oldřicha Lipského. Snímek, který se nesmazatelně vryl do paměti a možná i srdcí několika generací. Tvář hraběte Felixe Teleke z Tölökö je pro většinu Čechů tváří Michala Dočolomanského, stejně jako se nám v roli jeho věrného sluhy vybaví Vlastimil Brodský. Nelze tedy pochybovat, že vyrovnat se tomuto notoricky známému filmovému zpracování rozhodně není jen tak. A právě tohoto nelehkého úkolu se s odvahou a se ctí zhostilo olomoucké Divadlo Tramtárie.
Kudy a kam? Režie inscenace, jejíž titul vyvolává velká očekávání, se ujal Vladislav Kracík, dramaturgie Lenka Jorníčková. I přesto, že se jim nabízela ta nejsnadnější cesta – zkrátka převést na jeviště již existující film, nedali se jí svést a dobře udělali. Cesta na první pohled nejschůdnější může být totiž v lecčems zrádná. Nehledě na to, že je velice obtížné znovu dosáhnout jedinečného výrazu, který svým postavám vtiskli jejich původní představitelé, dosažení věrné filmové napodobeniny pomocí divadelních prostředků je jednoduše nemožné. Důkazem je například inscenace Limonádový Joe (další Brdečkův scénář) pardubického divadla Exil, do které jak režisérka, tak herci vložili minimum vlastní invence. Výsledkem pak byl polotvar nepřinášející nic, čím by zaujal. Kracík s Jorníčkovou se naproti tomu od filmového znění zcela oprostili a vytvořili tak svěží humornou podívanou plnou nepředvídate
lných zvratů. A to i přesto, že k žánrovému posunu nedošlo. Vynalézavost ze strany režiséra však ještě nemusí být zaručeným receptem na úspěch. Zatímco jednotlivě působily všechny herecké výkony přesvědčivě a pitoreskní charaktery se divákům před očima zhmotňovaly z ničeho (Orfanik Aloise Peška či Baron Gortz Marka Zahradníčka j. h.), netvořily dohromady soudržný celek. Každá z postav jakoby se po jevišti pohybovala ve své vlastní dimenzi, k jejichž vzájemnému protnutí docházelo zřídka a spíše omylem. Téměř úplně se vytratil zákon akce a reakce, což vedlo nejen k roztříštěnosti představení, ale také ke ztrátě tempa. (Scény, ve kterých se herci pohybovali jako zpomalená deska – následek Telekeho halucinací – paradoxně působily jako jedny z nejsvižnějších.) Mnoho potenciálních vtipů se tak zbytečně vypařilo dlouho před tím, než je herci s úsilím dovedli k pointě. Svůj díl na tom pak jistě bude mít i to, že většina diváků byla donucena příliš zaměstnávat mysl propojováním již zmíněných „nezávislých“ prvků v příběh, místo aby plně věnovala pozornost dění na jevišti. Na scénu! K nesoudržnosti mohou jistě vést i přestavby scény, ke kterým docházelo častěji, než je na divadle zvykem. Na druhou stranu scéna Elišky Konečné za tato občasná vyrušení rozhodně stála. Nejenže na pohled lahodila lidskému oku (jak už je v Tramtárii téměř tradicí), ale byla i funkční. Dovolila hercům se o ni opřít a spolehlivě dopomohla k navození potřebné atmosféry. Navíc posloužila jako základna pro mnoho verbálních vtipů a skrývala i několik vizuálních, které rozhodně o svou pointu nepřišly. Skvěle zafungovalo i nápadité využití běžných materiálů jako jsou obaly od bonbónů Tic-Tac, kartonové krabice nebo stará cédéčka. Marně se neříká, že v jednoduchosti je krása. Pohyblivá, barevná a mnohdy nízkorozpočtová scéna výtečně dokreslila poetiku inscenace. Své si jistě odsloužilo i její propojení s projekcí, jímž se částečně překlenuly pauzy vynucené přestavbami. Navíc dalo inscenátorům možnost využít efektních prvků, které by jinak ztrácely přesvědčivost. Škoda jen ne zcela šťastného umístění promítacího plátna, z dobré čtvrtiny hlediště sotva viditelného. Závěrem: vezmu-li v úvahu, že se jednalo o první představení této inscenace po divadelních prázdninách – navíc s přeobsazením jedné z rolí – budu předpokládat, že zmíněná nekompaktnost a občasné vypadnutí z tempa není problémem samotné inscenace, ale pouze konkrétního představení a můžu s čistým svědomím konstatovat, že jde o zpracování s velkým potenciálem dobře pobavit. režie: Vladislav Kracík dramaturgie: Lenka Jorníčková hrají: Marian Zedník, Marek Zahradníček,j.h., Johana Jančaříková, Bára Šebestíková, Alois Pešek, Zdeněk Hrbek, Zuzana Zapletalová, Petra Konvičková, Zdeněk Svobodník j.h. scéna a kostýmy: Eliška Konečná Divadlo Tramtárie – Tajemný hrad v Karpatech, Premiéra: 27.3.2010 foto: archiv divadla
