Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the acf domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121

Notice: Function _load_textdomain_just_in_time was called incorrectly. Translation loading for the email-encoder-bundle domain was triggered too early. This is usually an indicator for some code in the plugin or theme running too early. Translations should be loaded at the init action or later. Please see Debugging in WordPress for more information. (This message was added in version 6.7.0.) in /home/www/divabaze.cz/www/divabaze.cz/wp-includes/functions.php on line 6121
Svět je báječné místo. Opravdu? – Divábáze
Zpět na výpis článků

Svět je báječné místo. Opravdu?

Další z podzimních inscenací hostujících v Divadle hudby nesla název Svět je báječné místo. Divadlo BURANTEATR ji v Olomouci odehrálo 27. září 2018, a po představení Létající dítě uvedeném v únoru 2017 se tak jedná již o druhý titul souboru, který mohlo olomoucké publikum zhlédnout. Už název této pohybově-hudební scénické básně odkazuje k dílu The World is a Beautiful Place, které se stalo hlavním východiskem BURANTEATRu. Báseň, již publikoval Lawrence Ferlinghetti roku 1955 v rámci sbírky Obrazy zmizelého světa, byla v představení využita hned ve třech rovinách. Kromě mluveného slova posloužila jako hlavní inspirace také výrazu hudebnímu a pohybovému. Tvůrci báseň na jeviště nepřenášeli dogmaticky v její celistvé podobě, ale její témata a slova umně varírovali. Za adaptátory tedy lze považovat dramaturgyni Sabinu Machačovou spolu s režisérem Jurajem Augustínem a autorem hudby Ondrejem Kalužákem.

Na scéně byla po celou dobu představení přítomna trojice performerů – Otakar Blaha, Petr Holík a Lucie Hrochová, zároveň se zpěvačkou Veronikou Bartošovou mírně odstrčenou do rohu jeviště. Herci se zdáli být izolováni od diváků, a především jeden od druhého. Ač jejich akce často probíhala simultánně či v kánonech, objevilo se méně akce skupinové povahy. Vzájemně na sebe reagovali jen velmi sporadicky, jako by žili v oddělených paralelních světech – těch nejlepších možných k narození…

Pronášené úryvky textu se vyznačovaly repetitivností a cykličností, v mluveném projevu aktérů byla patrná promyšlená práce s melodickou i rytmickou kvalitou promluv a dynamikou hlasu. Pohyb slova občas opisoval, jindy přecházel do kontrastu nebo pouze dokresloval a nesl atmosféru nastíněné pozice člověka ve světě, který „je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že štěstí vždycky není tak velký požitek. Jestli vám nevadí, že si tu a tam šeredně spálíte prsty.“

Polámané a slabé končetiny, připomínající hříbě, jež právě spatřilo světlo světa, neustálé bolestivé pády, které občas tvoří dlouhé životní sekvence a vzájemné podpírání. To vše působivě dokreslovalo atmosféru a hlavní téma textu. Občas se však tvůrci nevyhnuli zbytečné ilustrativnosti. Například v případě načerněných prstů performerů byla popisnost spíše na škodu a v jinak významově otevřeném abstraktním představení publiku nutila ne příliš metaforickou interpretaci. Výrazná byla kromě pohybu také práce s mimikou a pohledem očí, skrze nějž na sebe strhávala nejvíce pozornosti Lucie Hrochová, což způsobilo, že jsem její dva kolegy při pozorování dění na jevišti občas zcela přehlédla. Pohybová akce aktérů vynikla i díky nevýrazné a minimalistické scénografii sestávající ze tří bílých prosvětlených stoliček, směsice křišťálových lustrů a černých kostýmů.

Výrazným prvkem představení byla dynamická hudba se zpěvem Veroniky Bartošové střídající se s tichými úseky, kdy jsme mohli poslouchat nejen slova, ale také pohyby, dech či dupání herců. Zpěv se chvílemi blížil gospelu, který už sám v sobě obsahuje bolest světa. Disharmonické pasáže přecházely do chytlavých melodií, které člověk nemohl vypudit z hlavy ještě nějakou chvíli po odchodu z divadla. „Jistě, svět je to nejlepší ze všech míst, kde se dá dělat spousta věcí jako třeba legrační kousky a milostné kousky…“

Vše je odrazem rozporuplnosti světa. Stejně jako je tomu na světě i v básni, nám umělci předkládali obrazy a zvuky nelibé i libé. Jak minimalistický, repetitivní pohyb, tak hudba kopírovali proměnlivou emoci korespondující s relativizací dobra, zla i pravdy. Rezonující se současným strachem a paranoiou spojenou s hrozbou terorismu. V tomto bodě se schází většina produkcí pozvaných do Divadla hudby, které bývají komentářem k aktuálnímu politickému a společenskému dění.

Je však nasnadě se ptát: Je adaptovaná báseň již opět aktuální, nebo se od dob její publikace v roce 1955 prostě nic nezměnilo? „Ó, svět je báječné místo k narození, jestli vám příliš nevadí pár měknoucích mozků na vyšších místech nebo nějaká ta bomba, kterou vám sem tam zcela jistě hodí někdo na hlavu…“


  • BURANTEATR – Svět je báječné místo
  • Autor: Lawrence Ferlinghetti
  • Překlad: Jan Zábrana
  • Režie: Juraj Augustín
  • Scénář a dramaturgie: Sabina Machačová
  • Hudba: Ondrej Kalužák
  • Scénografie: Juraj Augustín
  • Kostýmy: Sabina Machačová
  • Vizuální konzultant: Simona Vaškovičová
  • Produkce: Zuzana Drápalová
  • Světla: Tomáš Tušer
  • Zvuk: Ondrej Kalužák
  • Účinkují: Otakar Blaha, Petr Holík, Lucie Hrochová, Veronika Bartošová

Premiéra 18. února 2018, recenze psána z reprízy 27. září 2018 v Divadle hudby Olomouc.

FOTO: Facebook BURANTEATRu

Poslední články autora

NORMA 2019: Den druhý

4+4 dny v pohybu 2019: Koncentrovaná exhibice za rohem

4 + 4 dny v pohybu 2019: Drásavý příběh o znečištění