Další z podzimních inscenací hostujících v Divadle hudby nesla název Svět je báječné místo. Divadlo BURANTEATR ji v Olomouci odehrálo 27. září 2018, a po představení Létající dítě uvedeném v únoru 2017 se tak jedná již o druhý titul souboru, který mohlo olomoucké publikum zhlédnout. Už název této pohybově-hudební scénické básně odkazuje k dílu The World is a Beautiful Place, které se stalo hlavním východiskem BURANTEATRu. Báseň, již publikoval Lawrence Ferlinghetti roku 1955 v rámci sbírky Obrazy zmizelého světa, byla v představení využita hned ve třech rovinách. Kromě mluveného slova posloužila jako hlavní inspirace také výrazu hudebnímu a pohybovému. Tvůrci báseň na jeviště nepřenášeli dogmaticky v její celistvé podobě, ale její témata a slova umně varírovali. Za adaptátory tedy lze považovat dramaturgyni Sabinu Machačovou spolu s režisérem Jurajem Augustínem a autorem hudby Ondrejem Kalužákem.
Na scéně byla po celou dobu představení přítomna trojice performerů – Otakar Blaha, Petr Holík a Lucie Hrochová, zároveň se zpěvačkou Veronikou Bartošovou mírně odstrčenou do rohu jeviště. Herci se zdáli být izolováni od diváků, a především jeden od druhého. Ač jejich akce často probíhala simultánně či v kánonech, objevilo se méně akce skupinové povahy. Vzájemně na sebe reagovali jen velmi sporadicky, jako by žili v oddělených paralelních světech – těch nejlepších možných k narození…
Pronášené úryvky textu se vyznačovaly repetitivností a cykličností, v mluveném projevu aktérů byla patrná promyšlená práce s melodickou i rytmickou kvalitou promluv a dynamikou hlasu. Pohyb slova občas opisoval, jindy přecházel do kontrastu nebo pouze dokresloval a nesl atmosféru nastíněné pozice člověka ve světě, který „je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že štěstí vždycky není tak velký požitek. Jestli vám nevadí, že si tu a tam šeredně spálíte prsty.“
Polámané a slabé končetiny, připomínající hříbě, jež právě spatřilo světlo světa, neustálé bolestivé pády, které občas tvoří dlouhé životní sekvence a vzájemné podpírání. To vše působivě dokreslovalo atmosféru a hlavní téma textu. Občas se však tvůrci nevyhnuli zbytečné ilustrativnosti. Například v případě načerněných prstů performerů byla popisnost spíše na škodu a v jinak významově otevřeném abstraktním představení publiku nutila ne příliš metaforickou interpretaci. Výrazná byla kromě pohybu také práce s mimikou a pohledem očí, skrze nějž na sebe strhávala nejvíce pozornosti Lucie Hrochová, což způsobilo, že jsem její dva kolegy při pozorování dění na jevišti občas zcela přehlédla. Pohybová akce aktérů vynikla i díky nevýrazné a minimalistické scénografii sestávající ze tří bílých prosvětlených stoliček, směsice křišťálových lustrů a černých kostýmů.
Výrazným prvkem představení byla dynamická hudba se zpěvem Veroniky Bartošové střídající se s tichými úseky, kdy jsme mohli poslouchat nejen slova, ale také pohyby, dech či dupání herců. Zpěv se chvílemi blížil gospelu, který už sám v sobě obsahuje bolest světa. Disharmonické pasáže přecházely do chytlavých melodií, které člověk nemohl vypudit z hlavy ještě nějakou chvíli po odchodu z divadla. „Jistě, svět je to nejlepší ze všech míst, kde se dá dělat spousta věcí jako třeba legrační kousky a milostné kousky…“
Vše je odrazem rozporuplnosti světa. Stejně jako je tomu na světě i v básni, nám umělci předkládali obrazy a zvuky nelibé i libé. Jak minimalistický, repetitivní pohyb, tak hudba kopírovali proměnlivou emoci korespondující s relativizací dobra, zla i pravdy. Rezonující se současným strachem a paranoiou spojenou s hrozbou terorismu. V tomto bodě se schází většina produkcí pozvaných do Divadla hudby, které bývají komentářem k aktuálnímu politickému a společenskému dění.
Je však nasnadě se ptát: Je adaptovaná báseň již opět aktuální, nebo se od dob její publikace v roce 1955 prostě nic nezměnilo? „Ó, svět je báječné místo k narození, jestli vám příliš nevadí pár měknoucích mozků na vyšších místech nebo nějaká ta bomba, kterou vám sem tam zcela jistě hodí někdo na hlavu…“
- BURANTEATR – Svět je báječné místo
- Autor: Lawrence Ferlinghetti
- Překlad: Jan Zábrana
- Režie: Juraj Augustín
- Scénář a dramaturgie: Sabina Machačová
- Hudba: Ondrej Kalužák
- Scénografie: Juraj Augustín
- Kostýmy: Sabina Machačová
- Vizuální konzultant: Simona Vaškovičová
- Produkce: Zuzana Drápalová
- Světla: Tomáš Tušer
- Zvuk: Ondrej Kalužák
- Účinkují: Otakar Blaha, Petr Holík, Lucie Hrochová, Veronika Bartošová
Premiéra 18. února 2018, recenze psána z reprízy 27. září 2018 v Divadle hudby Olomouc.
FOTO: Facebook BURANTEATRu
