Ve dnech 29. dubna až 1. května se uskutečnil již druhý ročník třídenního divadelně-literárního festivalu Svaťák s podtitulem ‚nalejvárna do vaší palice‘. Středoškolští studenti měli možnost prožít celý víkend na ostrově Štvanice v prostorách tamní vily a jejího okolí a zážitkovým způsobem si oživit základní literaturu, jejíž znalost se u maturity bude hodit každému z nich. Kdo si s něčím nevěděl rady, snadno poznal členy organizačního týmu s vavřínovými věnci na hlavách, a ti mu se vším ochotně poradili.
Přes den probíhaly různorodé inscenace všelijakých forem, které vznikly speciálně pro tuto příležitost, a autorská čtení současných českých spisovatelů, jako jsou Jiří Dědeček, Petr Borkovec, Alena Zemančíková, Radek Malý a další. K dispozici byl hladovému studentovi neustále rozpálený gril a uvnitř vily bohatě zásobený café bar. Pokud vám nestačily vědomosti poskytnuté v představeních, mohli jste si zakoupit další literaturu v improvizovaném antikvariátu venku před vilou. Po pestrém programu plném nabitých vědomostí si mohl návštěvník po večerech odpočinout v sále vily za zvuků hudby Jiřího Dědečka & Úterý, šansonové kapely Annéšanté a skupiny Hm… ve dvou. Každý večer byl od 22:00 zakončen promítáním filmů v letním kině. V pátek mohli návštěvníci zhlédnout film Juraje Herze Petrolejové lampy, v sobotu Krvavý trůn Akiry Kurosawy a v neděli Betonovou zahradu Andrewa Birkina.
Za zmínku stojí mini inscenace Já Holden na motivy románu Jeroma D. Salingera Kdo chytá v žitě, kterou pro obecenstvo Štvanice předvedlo Divadlo Dagmar, v režii Hany Frankové. Netradiční pohled na Hemingwayovu nejslavnější novelu poskytla Daniela Šišková v obrazivém monodramatu Stařec, moře a dívka a na chůdách se po venkovních zahradách u vily proběhl soubor Geisslers Hoffcomoedianten se svou vizí Komenského encyklopedické učebnice Orbis pictus.
Ve zkušebně uvnitř vily hráli studenti pražské DAMU mini inscenaci Obraz Doriana Graye na motivy románu Oscara Wilda, která byla pojatá jako krátké scénické čtení s podtitulem (Scénická) skica jedné krásné skety. Příběh byl okleštěn na základní kostru příběhu, herci si vypomáhali malými loutkami, kterým po zabití Dorianem Grayem odlétávaly pingpongové hlavičky, a samotný Dorianův obraz se divákům měnil před očima přelepováním jeho čím dál hrůznějších verzí.
Originální site specific projekt na motivy Goethova románu v dopisech Utrpení mladého Werthera si pro studenty připravil Tomáš Žižka. Mini inscenaci dal příhodný název Werther Wetter s úmyslem orámovat celý příběh předtočenými záznamy televizní předpovědi počasí, jenž byly účastníkům promítnuty na kavárenské zahrádce před vilou přímo z televize. Poté začalo putování od vily za dopisy, skrytými v krajině ostrova Štvanice. V doprovodu Tomáše Žižky, který divákovi představoval zosobněného Goetha, jsme objevovali prostor zpřítomňující romantickou rozpolcenost Wertherových dopisů pro Viléma. Na kole projížděla Charlotta, jakoby neustále nedosažitelná, a Vilém, putující s diváky, četl dopisy ukryté ve škvírách zdí a stromů. Ke konci pouti nalezli diváci strom posetý dopisy, pro každého jeden, který si mohli všichni ponechat a přečíst soukromě. Poslední zastavení proběhlo u ‚Goetheho‘, jenž poskytl čtenářům dopisů vlastní autorské hledisko.
Celý festival vyvrcholil v neděli večer na prvního máje poslední projekcí a třídenní maraton plný hudby, divadla a nepovinně koncipované povinné četby se uzavřel.
Foto: Michael Tomeš (mini inscenace Obraz Doriana Graye, autorské čtení Radka Malého), dopis z mini inscenace Werther Wetter)
