Zpět na výpis článků

Spojování, rozdělování a hledání

Taneční titul Two souboru Lee K. Dance jsme na Divadelní Floře viděli vlastně náhodou. Jednalo se o náhradu za zrušené představení Tail Language – jedné ze čtyř tanečních inscenací dramaturgické linie Fokus: Korea. Při hodnocení Two tedy nelze pominout fakt, že se nejedná o první a jednoznačnou volbu dramaturgů festivalu. Jelikož se však choreografka a umělecká vedoucí souboru Lee Kyung-eun na poli profesionálního tance a choreografie pohybuje již více než dvacet let, lze ji zřejmě označit za jednu z důležitějších osobností jihokorejského tance a jednalo se tudíž o adekvátní alternativu za původní výběr.

Jak předestírá anotace, věnuje se dílo filosofickému rozjímání o magické „dvojce, dvojici“, v níž se jeden proměňuje v druhého. Téma hledání druhé polovičky a spřízněné duše, touhy vytvořit s někým jedno tělo a jednu bytost nelze označit za originální. Díky své frekventovanosti však zároveň vyvolává zájem a zvědavost nad různými a novými způsoby zobrazení a zpracování tématu. Ani v tomto bodě jsme se však nějakého zásadního uměleckého vkladu nedočkali. Jedním z dominantních prostředků totiž byla kontaktní improvizace poměrně přehledně akcentující etapy hledání, potkávání i rozdělování. Využívány byly zejména základní „cvičení“ a principy vyvažování, předávání své tělesné váhy tělu partnera, interakce těl skrze „bod kontaktu“.

Ač byla jednoduchost zjevným záměrem choreografky, zanechalo ve mně dílo zážitek skvělého školního představení s výborně zvládnutou technikou, avšak ne dojem svébytného uměleckého díla, jelikož zvolené téma sledovalo poněkud nedůsledně, a přesto násilně a schematicky. Tento dojem ve mně umocnilo také prvoplánové užívání předmětů. Červený balonek uvázaný na prstě jako explicitní znázorněni červené nitě pojící člověka s předurčenou druhou polovičkou, auto jako symbol cesty. Avizovaná snaha „komunikovat s diváky ryzím pohybem“ tak, kvůli těmto zbytečným berličkám, rovněž nedošla naplnění.

I přesto ale inscenaci nelze upřít kvality choreografické i hudební kompozice pohybu, jež pracuje s minimalistickým přístupem. Choreografka čerpá ze základních principů a přirozeného jednání lidského těla, jako je chůze, dech, hlas a vztah těl k sobě navzájem, ke zvuku/hudbě a prostoru. Při koncentraci na formu choreografie nás dílo jistě zaujme svou atmosférou, spoustou zajímavých obrazů, tvarů a zejména prací se zvukem. Tuto možnou optiku divákům nikdo neodepírá, avšak dramaturgie inscenace chce pracovat také se sdělením jistého tématu, jehož zprostředkování je místy velmi rozpačité.


  • LEE K. DANCETwo
  • Režie a choreografie: Lee Kyung-eun
  • Skladatel: Jimmy Sert
  • Dramaturg: Ahn Kyung-mo
  • Světelný design: Kang Young-ku
  • Účinkují: Kwon Lyon-eun, Kim Jinseon, Kim Sun-ju, Koo Bonjun, Lim Jae-hong

Psáno z uvedení 17. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: archiv Divadelní Flory