Zpět na výpis článků

Spílání umění: „Nenávidíme to, ale hrát se musí!“

Na loňské Divadelní Floře mohli diváci v rámci profilové sekce Regie: Dušan D. Pařízek zhlédnout inscenaci Staří mistři od Thomase Bernharda z vídeňského Volkstheateru dotýkající se uměleckého vkusu. Letos tu byla do programu zařazena bernhardovská hra z Hadivadla Síla zvyku v režii Jana Horáka a Michala Pěchoučka zabývající se rovněž uměním, tentokrát však z pohledu aktivního umělce. Přesněji řečeno stavěním umění na piedestal, co se dokonalosti formy týče, a to za zvuku Schubertova vzorového kvintetu Pstruh.

Preciznost, důslednost, velikášství. Takové jsou mantinely brněnské inscenace, které se překrývají s neschopností, nemotorností a pozlátkem. Scény pedantského nácviku jsou bernhardovským chrlením slov o posedlosti perfekcionismem. A právě tady se inscenátoři umně zabývali onou formou této tragikomedie, která sama zahleděná do sebe autoreferenčně podává zprávu o stavu dnešního umění. Představitel „génia“ Caribaldiho (Cyril Drozd) potřebuje nápovědu, zdá se, neboť není schopen odříkat text a paměť mu selhává. V tuto chvíli jsem si říkala, že by to byla skvělá tečka za honbou za uměním, jež samo sebe reflektuje zesměšněním, které Bernhard tak silně ve své práci tematizoval.

Bohužel se dostavila třetí část kusu, kde zbytek kvintetu (Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristán Hochman j. h. a Agáta Kryštůfková) předvedl své cirkusácké umění, jako by bylo sílou zvyku vskutku nevědět, kdy přestat. Tak mě napadá, jestli nešlo jen o pouhý kalkul tvůrčího týmu a divák měl dojít právě tohoto zjištění.


HaDivadloSíla zvyku. Autor: Thomas Bernhard. Režie: Jan Horák a Michal Pěchouček. Dramaturgie: Matěj Nytra. Scéna: Michal Pěchouček. Hudba: Natálie Pleváková. Videoprojekce: Matěj Sláma.

Premiéra: 28. dubna 2017 v HaDivadle, psáno z reprízy 17. května 2017 v rámci festivalu Divadelní Flora.

FOTO: archiv Divadelní Flory