Slezské divadlo Opava: Rekonstrukce téměř dokončena, předprodej zahájen!

Slezské divadlo v Opavě v červenci roku 2010 zahájilo již několikátou rozsáhlou rekonstrukci ve své historii. Co se tedy pro zaměstnance i návštěvníky Slezského divadla změní? „Tak především budou prostory hlediště a jeviště vybaveny funkční klimatizací, stará světelná a zvuková technologie bude nahrazena dnešní, moderní technikou, bude zcela vyměněno ovládání jednotlivých prvků jeviště, budou rekonstruovány prostory pro zkoušky umělců, šatny a další prostory.“ Uvedl Jindřich Pasker, ředitel divadla. Tato rekonstrukce, ale zdaleka nebude v historii divadla první. Od data 1. 5. 1804, kdy byl stavitelem Josefem Unsingem položen základní kámen pro výstavbu divadla, k první rekonstrukci nové divadelní budovy, postavené na západní straně Horního náměstí, uběhlo bezmála 40let. Budova již nevyhovovala estetickým a technickým požadavkům doby a tak se první významné rekonstrukce ujal krajský inženýr Kajetán Habl, který vytvořil skicu lustru s olejovými lucernami a zasadil se o zazdění oken v bočních průčelích, realizované Carlem Schnirchem. Na tyto změny navázala technická vylepšení v průběhu 50. a 60.let. (např. zavedení plynového osvětlení). To, že Opava bude potřebovat lepší divadelní budovu bylo neoddiskutovatelné. Na půdě opavského živnostenského spolku proto nastalo dilema, zda současné divadlo zbourat a na jiném místě postavit nové, či budovu rekonstruovat (tato otázka se následně objevila v historii ještě několikrát). Roku 1882 proběhla demolice části budovy, znovu zkolaudované roku 9. září 1883, o změny se zasadil architekt Labitzský. Roku 1893 pak bylo zavedeno elektrické osvětlení. Další úpravy byly provedeny po požáru roku 1909, kdy shořela především část hlediště. Stavitel Fellner a malíř Mosler nahradili Labitzkého neorenezanci stylovou synkrezí neobaroka se secesními prvky. Do roku 1983 proběhly jen minimální úpravy, což se změnilo s nástupem Třetí říše, která řídila mimo jiné kulturu v celé zemi. Byl naplánován velkolepý projekt na stavbu nového divadla, které mělo stát v místě mezi ulicemi Na rybníčku a Olomouckou, v prostoru po nacisty vypálené synagoze. Projekt se ale neuskutečnil a současná budova se pouze opravila. Situace se opakovala i po skončení 2. světové války s návrhem A. Liebschera. 26. dubna 1945 budovu opět zachvátil požár, který zničil zejména jeviště. V říjnu byl provoz znovu zahájen. Rozsáhlé úpravy se odehrály i během roku 1946, kdy byla zbudována pamětní deska obětem fašismu, které se angažovaly v divadle. V červnu až říjnu proběhly změny jako rozšíření orchestřiště, instalace nosného roštu provaziště, bylo zavedeno elektrické ovládání točny atp. Kolaudace se uskutečnila 11. září 1948. V letech 1955-57 byly architekty Kirschkem a Selingrem vystavěny provozní části divadla. K novodobým rekonstrukcím je již možno zařadit změny let 80., kdy architekt Ivo Klimeš chtěl svým návrhem „vrátit ztracenou historii“ a odstranil socialistickou Pelanovou fasádu. V březnu 1991 Tomáš Šantavý zhotovil projekt repliky novorenesanční fasády a také k zadnímu průčelí přistavěl půlválcový přízemní pavilon. Na střeše socialistické přístavby též vyrostla přístavba kotelny. Poslední dosavadní změnou je tak aktuální rekonstrukce z června 2010. První představení, které diváci mohli shlédnout bylo Samson a Dalia, francouzská opera s námětem ze starého zákona, jež byla uvedena 13. února 2011