Zpět na výpis článků

Setkání/Stretnutie: Tohle není konec, to je teprve začátek

Páteční program se nesl v duchu žánrových rozličností. Ráno diváky dojal, odpoledne rozesmál a večer naprosto ohromil.

Dopolední představení Městského divadla Zlín ve Studiu Z ‒ Dobrý proti severáku, v režii Petra Michálka, je divadelní adaptací stejnojmenného románu Daniela Glattauera. Podobně jako v úterní inscenaci Slováckého divadla se děj točí kolem emailové konverzace dvou postav. Tentokrát však s milostnou tematikou. Vše se přihodí úplnou náhodou: Emmi (Marta Bačíková) chce zrušit předplatné časopisu Like, ale omylem odešle email Leovi Leikovi (Gustav Řezníček) a od té chvíle mu nadále posílá hromadné emailové zprávy. Leovi se tyto emaily zpočátku nelíbí, ale časem mezi nimi nastane nevinná přátelská konverzace, která však postupně začne zasahovat i do intimních a osobních sfér jejich životů. Nakonec oba dva zjistí, že jsou do sebe zamilovaní, přestože se nikdy nesetkali. Neustálé odmítání osobního setkání ze strany Lea nebo Emmi vede občas k bouřlivým a zoufalým situacím. Celou situaci navíc komplikuje Emmin o 14 let starší manžel Bernard. Na intenzitě intimní atmosféry dodává scénografie Jaroslava Čermáka. Herci se pohybují jakoby v kostce, protože se děj odehrává v plastové konstrukci s plexisklem z každé strany. Herci proti sobě sedí u stolu s notebooky nebo se pohybují po scéně i mimo scénu. Celou dobu jsou ve stísněném prostoru v těsné blízkosti, ale nikdy se na sebe nedívají, aby dodrželi vzdálenost mezi sebou ‒ znají se pouze přes monitor. Některé jejich zprávy se promítají na přední plexisklo. Marta Bačíková i Gustav Řezníček se do svých rolí dokázali vžít a prožívat to jako Emmi a Leo, což dělá příběh ještě dojemnější a napínavější. Jelikož je inscenace adaptací pouze prvního dílu dvojrománu, ve kterém se Emmi a Leo nesetkají, konec příběhu zůstává otevřený a divák si může pokračování domyslet. Je tohle tedy konec jejich dopisování, nebo teprve začátek něčeho lepšího?

Odpolední off program si připravili kamarádi, kolegové a tvůrci autorského komediálního divadla Pavol Seriš a Filip Teller, kteří společně absolvovali Ateliér fyzického divadla na JAMU. Jejich inscenace Čecháčci a Čoboláci se žánrově přibližuje ke stand-upu a využívá zpěv, tanec, improvizaci a především pohyb. Dialogy se nesou ve vtipném duchu o vztazích Čechů a Slováků a jejich ať už odlišných, tak společných vlastnostech. K dosažení ještě příjemnější a uvolněnější atmosféry kluci nabízí divákům pivo a slivovici. S diváky často komunikují a navazují oboustrannou interakci.

Před večerním představením si účastníci festivalu mohli poslechnout koncert Jakuba Tichého na schodech před MDZ s kávou a posezením. Poté program zakončil soubor Cirk La Putyka představením Up End Down, které sklidilo obrovský úspěch u všech diváků. Už před začátkem představení se po jevišti a hledišti pohybovali účinkující s krásnými kostýmy a propracovaným make-upem v cirkusovém provedení. Režisér a zakladatel souboru Rostislav Novák ml. představil jejich tvorbu už odpoledne při společném setkání, a ještě večer po představení měli diváci možnost zúčastnit se krátké diskuze. Tématem představení byla smrt a narození. Performeři se tedy pohybovali ve dvou rovinách; bíle oblečení představovali život a anděly, černě oblečení naopak smrt a zlo. Jednotlivé situace byly ztvárněny různými způsoby ‒ akrobacií, tancem, zpěvem. Diváci měli tedy příležitost vidět ty nejlepší akrobatické kousky od salt až po neuvěřitelné pohybové kreace na závěsných šálách. Samostatnou složku představovali muzikanti, kteří doprovázeli performery moderní, klasickou či arabskou hudbou. Herci se sice na konci přiznali, že jim v posledních pěti minutách vypadl zvuk i světla, to ale nikdo z diváků nepovažoval za chybu, spíše za součást programu.

Po představeních následoval večerní program v Dílně, kde probíhal koncert slovenské skupiny Brajgel, která se zaměřuje na alternativní rock.


FOTO: archiv Městského divadla Zlín, Facebook Městského divadla Zlín,  archiv Cirku La Putyka

Poslední články autora

Divadelní Flora 2021: Mluvila bych o tom dřív, ale nikdo se neptal…

Dva aktéři, dvě města, jedna performance

Pepin, nebo Pepina?