Čtvrtý den festivalu Setkání/Encounter se odehrává za pochmurného a sychravého počasí. Ráno začíná už tradiční festivalovou diskuzí o předešlých hrách a ještě dopoledne italský soubor z Říma předvádí své Sny o snech. Italštiny se divák bát ale nemusí – v celé hře totiž nepadne ani slovo. Autor hry, Giovanni Firpo, který v Římě studuje režii, své Sny o snech vymýšlel s cílem vytvořit jakýsi univerzální jazyk, kterému by rozuměli lidé různého věku, kultury i charakteru. Toho se snažil docílit dokonalým propojením hudby, dekorací a masek.
To, že páteční repertoár není žádná „řachanda“, dokazuje i drama Kazimír a Karolína od Ödöna von Horvátha, do jehož zpracování se pustili divadelníci z JAMU. Příchod do Divadla na Orlí začíná prapodivně – pán s tácem rozdává mezi diváky popcorn. Když se všichni usadí, do sálu vtrhnou samotní herci, kteří se před vchodem hádají s uvaděčkou a ostře se dožadují vstupu. Následuje dvouhodinový vhled do jednoho jediného dne bandy mladých lidí, kteří nejsou schopni porozumět ani sami sobě, natož jiným lidem. Jsou zlomení a frustrovaní společností, ve které žijí, a řeší to alkoholem a sexem. Hra se zabývá tématem vztahů, nezaměstnaností, sociálními rozdíly, i tím, jak dopadá ten, který v této zhýralé společnosti „vyčuhuje“. Čistá scéna na začátku představení se postupně mění v chaos plný pivních láhví, popcornu a krve. Hra je také protkána řadou písní, které produkují sami herci.
Večer se svou tříhodinovou hrou Periferie přichází na scénu divadelní soubor z Bratislavy. Autorem je pražský rodák František Langer, který se k napsání hry inspiroval životem v Královských Vinohradech, které byly v tu dobu pražským předměstím nevalných poměrů. Sál brněnského divadla Husa na provázku se postupně zaplňuje diváky, mezi kterými poznávám i řadu herců, kteří účinkovali ve vystoupeních předchozích dnů. Hra začíná příchodem Spravedlnosti – postavy se zavázanýma očima, která celou dobu drama zpovzdálí sleduje. Právě spravedlnost je klíčovým tématem celého příběhu o vrahovi Francimu, který nebyl potrestán, a kterého nakonec stejně začne užírat svědomí. Scéna je celkem jednoduchá – skoro se zdá, že si herci vystačí s pár židlemi a množstvím dveří, které od sebe oddělují jednotlivá místa. Představení končí před desátou hodinou, následuje párty v prostorách Skleněné louky.
FOTO: archiv Encounteru
