Zpět na výpis článků

Šeptem o křiku Divadelní Flory potřetí

Nedělní odpoledne Divadelní Flory projasnili studenti DAMU se svou inscenací Prodané nevěsty, která je historickým průřezem důležitých dějinných událostí na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla. Svědkem těmto milníků je právě tento klenot české opery, v němž se kvalitní badatelskou prací v archivech ročníku podařilo vysledovat zajímavé materiály a zakomponovat je paralelně do příběhu Jeníčka a Mařenky, a vypovědět tak rozšiřující příběh o tom, jak se oni i celý náš národ zpronevěřili svým ideám.

Moravském divadle se pak večer rozjela obrazová nálož polského kontroverzního režiséra Jana Klaty, jehož inscenace Fausta Divadla pod Palmovkou je unikátem, kterému konkuruje již jen Honza Frič se svou inscenací stejné látky ve Stavovském divadle. Unikátem proto, že sáhli po obou dílech Goethova rozsáhlého veršovaného románu, což se na českých jevištích moc neděje. S Klatou to není pro tento soubor první spolupráce – na počátku loňského roku vytvořili inscenaci Shakespearova Něco za něco. Se svými obrazy vychází na jeviště především za účelem rozproudit divákovu imaginaci. Faust se tak skládá z jednotlivých klipů provokujících k témuž.

Pondělní ráno se ukázalo být velmi podnětným k diskuzi. V S-klubu se sešlo zejména mladistvé publikum ze školních lavic, aby zhlédlo inscenaci souboru 8 lidí z KALD DAMU o novináři Arkadiji Babčenkovi s názvem Press Paradox, které nastiňuje problematiku dnešní doby zahlcené informacemi a fenoménem fake news. Jako podklad k tématu posloužil příběh o již zmíněném novináři, který byl na 24 hodin přinucen předstírat svou smrt. Po představení se debatovalo o důvěryhodnosti dnešních médií a o tom, jak často dnes dochází dokonce ke zneužívání kulturních a uměleckých artefaktů k politické manifestaci.

Odpoledne ve festivalovém šapitó patřilo Českému rozhlasu Vltava, kde jsme se mohli společně s moderátorkou Veronikou Štefanovou zamyslet nad fenoménem českého politického divadla. Jiří Havelka, který byl jedním z jejích hostů, ve své dejvické inscenaci Vražda krále Gonzaga (rovněž v pondělním a úterním programu festivalu) pečlivě vystavěl na hamletovském tématu konfrontaci světa divadla, světa Dejvického divadla a jeho současný fenomén diváckého zájmu. Známé tváře, z nichž se staly skoro až herecké ikony, zde odhalují svou skutečnou lidskou podstatu, aby na takto připraveném poli v druhé půli divákovi zprostředkovali fakticky zdokumentovanou, a tedy nenapadnutelnou kauzu otravy Alexandra Litviněnka. Tato inscenace je nejen „výkřikem“ po zachování podstaty divadla, namísto pouhého sledování známých tváří z televizních obrazovek, ale i společenskopolitickým manifestem. Přičemž zásadním problémem dnešního politického divadla je podle Havelky „ználepkování“ tohoto pojmu, a tedy zbytečné zúžení náhledu na dané téma. Tak pozor na to!

Večerní příjemnou tečkou, která zklidnila naše rozjitřené mysli ze světa politična, bylo literárně-hudební pásmo Reynek/Slova a obrazy z Petrkova Lucie Trmíkové a Martina Dohnala vyslovující úctu osobě a dílu básníka Bohuslava Reyneka.


FOTO: archiv Divadelní Flory

Poslední články autora

Pražský divadelní festival německého jazyka 2019: Misantrop podle pravítka

Palm Off Fest 2019: Napravo, nalevo

Donkichotství jako nemoc