Česká premiéra nadčasové choreografie Stvoření Uwe Scholzeho byla uskutečněna v těchto dnech v Janáčkově divadle. Původní choreografie vznikla již v roce 1985 pro baletní soubor v Curychu a opět uvedena byla o šest let později v Lipsku. Velká, dá se říci, až přehnaná očekávání nebyla na škodu. Inscenátoři splnili to, co slibovali. Monserat León a Giovanni Di Palma, oba v minulosti tančící pod vedením Uwe Sholzeho v Lipsku, dokázali nastudovat balet a předat jeho odkaz v takřka nezměněné podobě. Zásadními rozdíly v inscenaci brněnského baletu od Lipského byla změna kostýmů, videoprojekce a umístění operního sboru za scénu. Ten byl v inscenaci Janáčkova divadla situován po stranách jeviště a dodával tanečním výjevům patřičnou dynamiku a sílu vyjádření. Operní sólisté Jana Krajčovičová Tajovská, Ondřej Šaling a Martin Gurbaľ bravurně zpívali v orchestřišti pod vedením Caspara Richtera. Spolu s živým orchestrem rozezněli Haydnovo oratorium, které lyricky vypráví o stvoření světa, kdy Bůh šest dní pracoval a sedmý den věnoval odpočinku. Giovanni Di Palma byl taktéž osloven, aby vytvořil videoprojekci a kostýmy. (Ty se oproti původní inscenaci změnili barvou trikotu, kdy v první půlce šedou barvu trikotu změnil na modrou.) Na holé scéně s pozadím plátna promítající zvětšené lidské tělo se každá nedokonalost ještě více zviditelnila, ať co se týká nepřesnosti v tanečních pozicích nebo nedokonalosti lidského těla.
Rozpačitá první část
První půle představení byla přinejmenším rozpačitá. Výkon baletního souboru, který se očividně velmi snažil, působil z počátku nervózně a rozpačitě díky nestabilnosti a skoro žádné výdrži sólistů v tanečních pozicích. Ti jen podtrhovali nesehranost sboru. Po přestávce se tanečníci jakoby zklidnili a to, co se dá vytknout první části představení, vůbec neplatí v druhé. Preciznost a dotaženost pohybů sólistů zejména zaujala u Eriko Wakizono. Té lyrické pasáže očividně seděly a naopak jí dodávaly na větší lehkosti provedení. Vzdušný pohyb sólistů i sboru byl umocněn bílými vlajícími šaty, ze kterých se tanečnice převlékly z jednoduchých trikotů. Nepřesné rozestupy, které v první části tolik bouraly čistotu linií, se v druhé půlce spravily natolik, že jsem si kladla otázku, jaké příčiny vedly tanečníky se o tolik zlepšit. Rozestupy podtrhovala hra se stínem například kdy osamocený sólista baletu na začátku výjevu byl nasvícen ze shora, což strhávalo pozornost. Také samotný začátek byl nesmírně zajímavý, kdy se publiku naskytl pohled na staženou techniku osvětlení, za níž měli tanečníci standardní trénink.
Rozporuplné výkony tanečníků
Výjimečnost Scholzeho choreografie a režie tkví v propojení tance a hudby v jeden celek, kdy délka tónů odpovídá délce pohybu tanečníka, a taktéž tanečnice (tanečník) ztělesňuje operní ženský (mužský) hlas. Z tohoto hlediska můžeme inscenaci považovat za velmi ojedinělou v brněnském stávajícím repertoáru (Romeo a Julie, Labutí jezero).
Příznivé přijetí publika po druhé půlce
Premiéra, které se dostalo příznivého přijetí publika, působila značně rozpolceně, co do způsobu předvedení. Stabilní (a vynikající) výkony odvedli jen operní zpěváci a sbor. Tanečníci obecenstvo přesvědčili až v druhé půlce. Nakonec představení, i přes značnou rozporuplnost dvou jeho částí, můžu hodnotit za zdařilé a přesvědčivé. Choreografie a režie: Uwe Scholz (1958 – 2004) Nastudování choreografie: Giovanni Di Palma a Monserat León Dirigent: Caspar Richter Sóla tančí: I. Jeličová, A. Smejkalová, E. Wakizono, G. Attimonelli, J. Fousek, U. Ivanou, V. Kořínek, M. Pimek, J. Selderslaghs, A. Sojka, M. Svobodník, F. Veverka j. h. Sóla zpívají: Gabriel / Eva: Jana Krajčovičová Tajovská Uriel: Ondřej Šaling Raphael / Adam: martin Gurbaľ Česká premiéra: 21. 1. 2011 v 19 hodin, Janáčkovo divadlo Foto: J. Hallová (NDB)
