Zpět na výpis článků

Pražský divadelní festival německého jazyka: Kondenzace Kieślowského z deseti hodin na tři

„Koncem legrace“ (motto v německém originále: Schluss mit Lustig) vchází 23. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka do apokalyptických vizí o nadále neudržitelném stavu věcí současných. Zahájení festivalu proběhlo 18. listopadu v Divadle na Vinohradech ve znamení Dekalogu Krzystofa Kieślowského s inscenací Desatero přikázání. Vídeňský Volkstheater předvedl adaptaci jeho na sebe volně navazujících zamyšlení nad těmito božskými morálními zásadami z dob, jež jsou tak dávné, až nám přijde, že se nás už takové zákony snad ani netýkají, přestože jde o základní morální zásady, jimiž by se měl cítit být povinován každý. Režisér Stephan Kimming a dramaturg Roland Koberg přenesli Kieślowského filmové etické eseje z varšavského sídliště konce osmdesátých let na prázdné jeviště obehnané bílým igelitem, jemuž v zadním plánu trůní korba kamionu, s palubovkou překrytou pavučinou, postavená na návěsu.

Režijní koncepce si na počátku zvolí záchytný bod v podobě bíle oděné staré dámy s nejasným původem. Snad je možná samotným Bohem; to nechť si interpretuje každý sám. Její úloha spočívá v oslovení filmaře Kieślowského s dotazem, zda ví o původu štěstí, lásky, či toho nejdůležitějšího v životě a zbytek inscenace sama stráví pozorováním hledání odpovědí (povětšinu času z kabiny kamionu). Existuje něco jako univerzální morálka? Kdo udává její směr: boží zákony, nebo právní systém?

Kimming jednotlivé příběhy z obyčejného života generalizuje tak, jak se na příslušnou desetibodovou strohost pravidel sluší a patří. Zkondenzované příběhy jsou vyprávěny desítkou herců (z toho dvěma dětskými) za pomoci přirozeného osvěžujícího herectví bez známek vnějšího tlaku. Aby však v tříhodinovém zápřahu nedošlo k udolání diváka, je jeho pozornost jitřena prostřihy mírného proplétání jednotlivých epizod, přičemž orientaci asi ve třiceti postavách usnadňují specifické osmdesátkové kostýmy a paruky. Sem tam si nehrající odpočinou na po stranách rozestavěných židlích. Skoro jako by čekali na další komický stand up. Až na to, že tady se nesmějete; snad jen při pokusech o jemnou nadsázku. Vyloženě oddychový účinek pak mají ale taneční vsuvky, jež neodvádí pozornost, zároveň postavy nedokreslují, a přesto jsou z důvodu jakéhosi vypuštění přebytečného tlaku v tomto formátu zcela na místě.

Takže jaký je klíč k těmto „podobenstvím“, pokud tedy ještě vůbec hledáte odpovědi? Kimming nemoralizuje ani neodsuzuje, jenom ukazuje lidské potřeby kontra etiku a říká: zhodnoťte si tuto pestrou desítku „kauz“ sami.


  • VOLKSTHEATERDesatero přikázání
  • Režie: Stephan Kimming
  • Kostýmy: Anja Rabes
  • Hudba: Michael Verhovec
  • Světlo: Paul Grilj
  • Dramaturgie: Roland Koberg
  • Hrají: Gábor Biedermann, Peter Fasching, Anja Herden, Lukas Holzhausen, Nadine Quittner, Seyneb Saleh, Jutta Schwarz, Jan Thümer, Leonhard Baumgartner/Oskar Salomonowitz, Johanna Baumgartner/Maila Otto

Premiéra 15. prosince 2017 ve Volkstheater Vienn, psáno z reprízy 18. listopadu 2018 v Divadle na Vinohradech v rámci festivalu Pražský divadelní festival německého jazyka.

FOTO: LUPI SPUMA Fine Photography

Poslední články autora

CED v Brně ohroženo!

Palm Off Fest 2018: Chrlič Frljić

Zdánlivě fajnová Amerika