Představení Blackout odehrané v Divadle Komedie 27. listopadu 2018 bylo součástí programu 23. ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka, které přivezl do Prahy lucemburský divadelní soubor Independent Little Lies.
Z divadelního programu bylo deklarováno kolektivní dílo preapokalyptické fantasmagorie s prvky hororových filmů a s důkladně rozvětveným psychothrillerem. Předpokládala jsem, že záměrem autorů bude spíš navození oné hororové a psycho atmosféry než vyhřeznutí hororových komponentů, které jsou pak zakomponovány do inscenace. Blackout vycházející z autorských textů režisérky Claire Thill si citlivě pohrává s budováním napětí.
Děj Blackoutu se větvil na dvě linie, které se jen v určitých místech protínají nebo se o sebe mimoděk „otřou“. Hlavní dějová linka kolem postavy meteorologa Bernharda v podání herce Marca Bauma a „robotické“ záhadné kolegyně Kataríny v podání herečky Larisy Faber, byla obtáčena linkou hororových přízraků a nestvůr. Ty šlo chápat například jako halucinogenní přeludy z panujících veder či snad z drog, nebo jako ve filmových hororech tolik oblíbenou posedlostí či kletbou. Nekonzistentní dějovou linií se rozbíjela celistvost a ony hororové výstupy pak skutečně plnily funkci jen jakýchsi hororových prvků ozvláštňujících děj.
Stěžejní důraz byl v inscenaci kladen na práci se světlem, především s tmou, a se zvukem. Dlouhé pasáže se buď utápěly v doslova zhmotněné tmě nebo naopak ostře a bodavě kontrastovaly s barvami a světlem. Ona hororová atmosféra byla navozována například prací se stínohrou, ve které se doslova zhmotňovaly přízraky v podání japonských dvojčat. Ta plnila stěžejní úlohu v celé inscenaci a spolu s dunivou monotónností hudby a stále tísnivější tmou dotvářela atmosféru vzrůstajícího napětí. Tato hororová kombinace byla umocňována také scénickým tancem či záchvaty posedlosti střídající afektovaný smích gradující v prskání gejzírů krve. Vrcholně hrůzostrašnou pro mě byla scéna jakéhosi „majáku“, tedy okamžiku, kdy za velmi úderných „hangárních“ zvuků byly do hloubky tmy prosvěcovány světelné pásy, ve kterých byly zachyceny pouze zakrvácené obličeje japonských dvojčat. Dominující prvky světla atakující diváky v hledišti s rezonujícími zvuky odkazují k dnes velice populárním hororovým tématům a návratu k výstavbě budujícího napětí skrze ticho či tmu a napínající divákovy základní smysly na nejvyšší obrátky.
Kolektivní divadelní práce lucemburského souboru Independent Little Lies má umělecký přesah a schopnost prolínat a kombinovat umělecké prvky, což pro českého diváka může být nejasné, jelikož tyto standardní postupy zahraničních souborů jsou v našich končinách ještě stále výstřední novum. Při mnohačetných zásazích herců do publika bylo v jednom okamžiku matoucí, zda odcházející diváci z hlediště jsou součástí představení, či jsou pouze netrpěliví zhlédnout představení až do konce.
- INDEPENDENT LITTLE LIES – Blackout
- Režie, koncept, text: Claire Thill
- Choreografie a tanec: Sayoko Onishi
- Dramaturgie: Oliwia Hälterlein
- Hudba: Emre Sevindik
- Video: Melting Pol
- Produkce: Jill Christophe
- Hrají: Marc Baum, Larisa Faber, Pascale Noé Adam, Sayoko Onishi
Premiéra 20. 2018, psáno z reprízy 27. listopadu 2018 v Divadle Komedie v rámci festivalu Pražský divadelní festival německého jazyka.
FOTO: Facebook Independent Little Lies
