Zpět na výpis článků

Palm Off Fest: Ledové doktríny ohlodávají jazyk nenávisti až na kost možná až děsivě aktuálně

Představení Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku bylo v pražském Divadle pod Palmovkou v rámci festivalu Palm Off Fest uvedeno 25. října 2018 maďarským divadelním souborem Metanoia Artopedia během třetího ročníku divadelního festivalu.

Inscenace Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku je třetím dílem trilogie autorských inscenací režiséra Zoltána Perovicse. Jak sám režisér Perovics přiznal v diskuzi po představení, impulzem k vytvoření této inscenace mu byla informace z internetu, že památník nacistické okupace v Maďarsku budí zájem maďarské vlády. Inspirací k názvu inscenace Ledové doktríny byla vize vědátora Hanse Hörbigera tzv. teorie věčného ledu, z jehož teorie vycházela část samotné nacistické ideologie.

Inspiračními zdroji se pro režiséra Perovicse staly citáty pamětníků, jako například Victora Klemperera a dalších přeživších holocaustu. Ale také citáty z projevů samotných strůjců maďarské genocidy Adolfa Hitlera, Heinricha Himmlera či Adolfa Eichmanna a dalších nenávistných projevů z 30. a 40. let. Tyto „dobové“ inspirace byly v inscenaci Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku kombinovány buď hereckou interpretací či zaznívaly skrze autentické rozhlasové záznamy. Dalším zdrojem inspirace se pak staly současné extrémistické projevy některých dnešních maďarských politiků a veřejných činitelů. Šokující bylo během debaty s tvůrci zjištění, že se ony „dobové“ nenávistné projevy, nikterak neliší od těch současných, ale onen „zlý duch“ v nich stále přetrvává a je naopak živen například v anonymních příspěvcích objevujících se hojně v internetových diskuzích. Hesla jako neonacismus či xenofobie bohužel děsí svou aktuální převahou v této úzké společnosti a vyvolávají strach a paranoiu v té širší.

Důraz je v inscenaci Ledové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku kladen prioritně na jazykovou složku. A to jak na verbální, tak neverbální stránku. Tato dvě hlediska se po celou dobu představení v hercích neustále proměňují a vzájemně kombinují, až v některých místech vytvářejí svým projevem hypnotickou tíseň. Po obsahové stránce jazyka svými tématy nacistické ideologie zdůrazňují onu verbální sílu nacistické propagandy. Tato jazyková smršť však nezafungovala ani tak po své významové stránce (zapříčiněno jazykovou bariérou a v některých místech nekvalitním otitulkováním), jako svou horlivou dynamikou a úderností „vymýt vám mozek“.

Stěžejními „přenašeči“ těchto pocitů jsou právě herci. Jejich mnohovrstevnaté postavy nejsou přímočaře určeny, avšak svým explicitním ztvárněním mnohdy napoví. Ať už se jedná v podání herečky Andrey Erdély Perovics o mima se schopností mluvit, vrchního vůdce tribunálu či televizní vědmy, která svým „hitlerovským“ projevem zarazila do sedadla nejednoho diváka. Nebo také v podání herečky Ágnes Krasznahorkai o přeživší dítě holocaustu či bílého ducha vracejícího se ve vzpomínkách k obětované společnosti, z jejíž hereckého projevu mi nejednou naskakovala husí kůže.

Není nutné snažit se hledat významy a hloubku v oněch plamenných proslovech, jež herci na jevišti předvedli, ale nechat se strhnout jejich sílou variování a monotónnosti těchto myšlenek majících až hypnotický charakter, kdy „vysvobození“ přichází až s koncem představení. A na tomto konci se vám po této emotivní palbě nejen že nechce zatleskat, ale je vám to dokonce inscenátory znemožněno. Dovolím si přirovnání k oněm známým řečnickým projevům Adolfa Hitlera. Pokud (stejně jako já) neovládáte německý jazyk, po obsahové stránce těmto projevům nerozumíte. Naprosto ohlušující je však ona slovní suverénnost dikce a hlasitosti Hitlerova teatrálního projevu. A právě toto je svou silou jednoznačně zapamatovatelné. Ale co hůř, právě tímto hypnotickým mechanismem také postupem, jak ovládnout davy lidí. Nejeden divák bude mít po zhlédnutí Ledových doktrín: Variace na nacistickou rétoriku obtíž ji slovně definovat, ale autenticita pocitů, kterými si během představení prošel, je pro něj již jednoznačná.


  • DIVADLO METANOIA ARTOPÉDIALedové doktríny: Variace na nacistickou rétoriku
  • Režie: Zoltán Perovics
  • Dramaturgie: Zoltán Perovics, Andrea Erdély Perovics
  • Hrají: Andrea Erdély Perovics, Ágnes Krasznahorkai, Vera Varga, Szilárd Szokol, Gyula Francia, Dóra Varga Szűcs, Zoltán Lengyel

Premiéra 30. prosince 2013, recenze psána z reprízy 25. října 2018 v rámci festivalu Palm Off Fest.

FOTO: Facebook Palm Off Festu