Zpět na výpis článků

Pražský divadelní festival německého jazyka 2019: Misantrop podle pravítka

Ať už je Molière mezi dramatiky jak chce velká celebrita, umí být pořádně otravný. Přinejmenším jeho moralizující Misantrop je, a to nejen pro okolní postavy, ale i pro diváky. O tom, jakou moc má pomluva a jak bezmocný je člověk v boji se svou samolibostí, je v době facebooků, twitterů a instagramů otázka přímo na tělo. S novým miléniem se stala sebeprezentace, přetvářka a falešná zdvořilost antihrdinou v masce, a režisérka Anne Lenk tak vytvořila s berlínským souborem Deutsches Theater inscenaci jasnou jako falešný FB profil. S mottem Moc/Bezmoc (Macht/Ohnmacht) letošního Pražského divadelního festivalu německého jazyka právě tato inscenace pojednávající o tom, jak nás vidí ostatní a jak bychom chtěli, aby nás ve skutečnosti viděli, zahájila již čtyřiadvacátý ročník této předvánoční nadílky německých skvostů.

Abych vše uvedla na pravou míru, tento Misantrop není jen bohapustým oživením přes 350 let staré relikvie, ale ani násilně zaktualizovanou mumií. Není tam, ani onde – odehrává se v jakémsi bezčasí. Působí jako přesný molièrovský ekosystém v mezích zákona, kde je vše na svém místě, čemuž napomáhá hlavně efektní scénografie Floriana Lösche uzavírající jevištní prostor do šedivého kvádru vytvořeného z elastických provázků. Tato flexibilní scéna umožňuje hercům vstupovat a mizet skrz malé štěrbinky, které se ihned po průchodu vyšponují zpět do hladké stěny. Nasvícení na širší i užší proužky nebo prosvícení ze zadního plánu vytváří průhledné líbivé obrazy, kde „proužkované“ postavy často splývají s okolním světem plným špinavostí, a přebírají na sebe tak i jeho zákonitosti.

Vynalézavě pojatý scénický svět v mých očích položil základ pro vše ostatní a byl zcela klíčový. Ovšem bez něj by inscenace pramálo fungovala. Kostýmy Sibylle Wallum jsou příznačně stylizované do jemného maškarního nádechu v odstínech šedi. Herectví Ulricha Matthese, misantropa Alcesta bezmezně věřícího v pravdu, ale muže se sporným vztahem k ženám, je prvotřídně odvedenou prací s veršem i prázdným prostorem, kde herec nemá ku pomoci žádné rekvizity mimo svých hereckých partnerů. Zbylé postavy jsou načrtnuty jako více či méně maškarní postavičky, lehce karikované, ale ne příliš, aby snad nebyl klasik Molière znevažován, což je možná trochu na škodu. A možná tu chyběl dostatek režijní odvahy, protože materiál byl parádní. Přiznám se, že mě to trochu přinutilo zauvažovat nad tím, jestli snad tento Misantrop přes všechny jemné výstřednosti ve vizuální stylizaci není v kontextu německojazyčného divadla trochu konzervativní.


  • DEUTSCHES THEATER BERLINMisantrop
  • Autor: Molière
  • Režie: Anne Lenk
  • Scéna: Florian Lösche
  • Kostýmy: Sibylle Wallum
  • Hudba: Camill Jammal
  • Light design: Matthias Vogel
  • Dramaturgie: Sonja Anders
  • Účinkují: Ulrich Matthes, Manuel Harder, Franziska Machens, Lisa Hrdina, Judith Hofmann, Timo Weisschnur, Jeremy Mockridge, Elias Arens

Premiéra 29. března 2019 v Deutsches Theater Berlin, psáno z uvedení 16. listopadu 2019 v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka.

FOTO: Arno Declair

Poslední články autora

Palm Off Fest 2019: Napravo, nalevo

Donkichotství jako nemoc

Palm Off Fest 2019: Sociální síť StB