Divadelní inscenace Pravidla úklidu, která vznikla jako koprodukce Kolonie z.s., A studia Rubín a Divadla na cucky, měla premiéru v roce 2022 v rámci festivalu Divadelní Flora v Olomouci. Tuto autorskou inscenaci jsem zhlédla v Divadle na cucky až o dva roky později od jejího prvního uvedení. V režii Lucie Ferenzové tu vzniklo dílo o migraci žen z Ukrajiny za prací do České republiky, kdy však práce, které se jim nabízejí, jsou často nelegální a špatně placené. Dílo ovšem nepojednává jen o tomto tématu, ale zaměřuje se také na válku na Ukrajině, která zapříčinila slučování těchto žen s jejich dětmi, jež do Česka utekly, a přístup Čechů k této situaci, a i na ženství samotné, na morální a existenciální rozpory uvnitř člověka a na jeho vnitřní „nepořádek“. Ačkoli hlavním tématem měla být původně pracovní migrace, režisérka se od něj po vypuknutí války logicky odklonila, aby mohla reflektovat změnu situace ukrajinských žen u nás a to, jak se s ní vypořádává společnost.
Po představení, které jsem zhlédla, následovala diskuze s režisérkou Lucií Ferenzovou a sociální antropoložkou Petrou Ezzedine, kde jsme se mohli dozvědět bližší informace týkající se vzniku scénáře a dané problematiky z pohledu tohoto vědního oboru. Důležitým faktem je, že inscenace obsahuje výpovědi konkrétních žen, které si touto zkušeností prošly. Režisérka sbírala jejich skutečné příběhy v době, kdy psala scénář, tedy přibližně dva roky, ale když začala válka na Ukrajině, celý jej přepsala právě s ohledem na tuto událost. Jelikož se Petra Ezzedine věnuje převážně aplikované feministické antropologii a zabývá se tématy spojenými s migrací a péčí, přizvala ji Ferenzová jako odbornou konzultantku jak už při práci na samotném scénáři, tak i při realizaci inscenace. Jak zaznělo i na diskuzi, obrátit pozornost k ženským migrantkám má smysl, rozdíl mezi muži a ženami, kteří emigrují za prací, je totiž z antropologického a sociologického hlediska více než zřejmý. Když emigruje muž, je hrdina, který se snaží uživit rodinu. Když emigruje žena, utíká od role matky a v nové zemi často nejsou oceněny její kvality například v souvislosti s doma získaným vzděláním. Spojením umění a významné společenské problematiky vzniklo v Pravidlech úklidu hluboké, smysluplné a citlivé dílo, které divákovi předává vážné téma s nadhledem, protože se snahou o až vědeckou objektivitu bez jednostranného pohledu na věc, což otevírá prostor pro reflexi ze strany diváků a pro jejich vlastní interpretaci.
Divadlo na cucky a jeho typický repertoár
Již při příchodu do sálu je jasné, že se bude jednat o inscenaci v mnoha ohledech typickou pro produkci
Divadla na cucky. Vedle dramaturgické linky sociálně citlivých témat, do které patří vedle Pravidel například Tanec dervišů režisérky Barbary Herz, jsou to zejména režijní postupy, do nějaké míry jistě dané i samotným divadelním prostorem. Jedním z nich je, že při příchodu do sálu – podobně jako v právě zmíněném Tanci dervišů ‒ je již na jevišti přítomná herečka v roli, čímž uvede diváka přímo do začátku děje ještě, než se stihne vůbec usadit. Dalším typickým prvkem dramaturgie divadla je právě zájem o aktuální tematiku, která je divákovi předávána nikoli pomocí přednáškového výkladu či odborné studie, ale pomocí živé divadelní události. Jak jinak totiž vyjádřit těžkou situaci než prostřednictvím umění, aby divák tuto problematiku lépe pochopil a byla pro něj více smysluplná? Divadlo na cucky s tímto principem pracuje u mnoha svých inscenací, vedle zmíněného Tance dervišů například také v autorské inscenaci Silvie Vollamann Masaryk(ová), jež zkoumá osud manželky T. G. Masaryka, především její feministické postoje a boj za práva žen.
Chaos na scéně
Zprvu se inscenace nese v klidnější tempu, neboť na scéně je pouze jedna herečka s mopem a kbelíkem. Po nachystání scény, která je vytvořena rozmotáním obrovské role béžového papíru, se na jevišti objeví druhá herečka se všemi existujícími uklízecími prostředky, jako jsou houbičky, hadříky nebo dezinfekce. Ty působí dojmem zavalujícího nepořádku, jelikož na malou scénu je přineseno a po ní rozházeno velké množství rekvizit různé barvy a druhu, čímž je umocněn pocit nepřehlednosti, chaosu a nečistoty. Inscenace se začne ubírat směrem k zobrazení zaměstnávání ukrajinských žen v domácnostech českých matek, které potřebují pomoc s úklidem nebo s péčí o děti. Na scénu postupně přichází i poslední herečka, dohromady jsou tedy tři a má možnost divák díky jejich převážně sólovým, místy až stand-upovým výstupům proniknout hlouběji do různých aspektů životní situace této skupiny žen. Důležitým prvkem je přitom hudba a světlo: Hudba, především v podání rapujících hereček, přináší spojení drsnosti typické pro tento žánr se silnou intenzitou každého řečeného slova, takže výsledný překotný proud rytmicky deklamovaného textu ještě více umocňuje celkový chaos. Hudební výstupy jsou pak ještě dále zintenzivněny ostře barevnými světly a celkový dojem je takový, že má divák dojem, že se za chvíli v přemíře vjemů, odpadků a lidských strázní utopí.
Inscenace pracuje se skutečnými výpověďmi žen, a tímto spolehnutím se na svědectví „každodenních expertů“ má tak neopominutelný dokudramatický rozměr. Ztělesněný seznam nejrůznějších nespravedlnosti, ústrků, ale i vnitřních pochybností domácích příjemkyň prekarizované práce je více než obsáhlý a v hodinovém představení je nám toho k tématu ukázáno možná více, než divák stihne zaregistrovat. Herečky navíc nehrají po celou dobu jednu konkrétní postavu, ale v průběhu představení zastupují různé role a ženy, nebo možná jejich zobecněné osudy. Občas vystupují za ženy z Ukrajiny a skrze své monology nám ukazují jejich pocity a zprostředkovávají komentář k jejich situaci, zároveň také hrají role českých matek, které si ukrajinské ženy najímají na domácí práce v mylném domnění, že jim přece tímto způsobem pomůžou.
Jak jsem již zmiňovala, inscenace se opírá o téma nelegální práce a vnitřního boje mezi pozitivními morálními hodnotami, jako je soucit nebo altruismus, a sobectvím. Je v pořádku pomoct těmto ženám tak, že jim nabídnu u sebe doma prázdný pokoj a oni mi budou pomáhat s chodem domácnosti a já pak budu mít konečně čas na sebe a na svého manžela? Dalším vedlejším tématem je postavení může a ženy ve společnosti vzhledem k rozdělení domácích prací. Proč muž nepomůže doma uklidit a musíme si na to někoho najmout? I zde je vidět, kolik pozoruhodných (pod)témat inscenace nabízí, zároveň všechny tyto aspekty, jako třeba nekonkrétní role, přehlcená scéna a rychlé přechody, můžou diváka mást a může mu trvat déle, než se v prostoru inscenace zorientuje. Když se ovšem naladíte na onu vlnu chaosu, inscenace vás může pohltit, neboť její hlavní myšlenka je tak silná, že i když někdy nevíte, čemu věnovat pozornost jako první, autentické monology hereček promlouvající o problematice práce a nepořádku v různých smyslech toho slova v chaosu jevištního dění rozhodně nezaniknou. Herecké výkony tvoří svorník celé inscenace ‒ právě ony ustavují rovnováhu v chaosu jevištního dění, když citlivě zprostředkovávají příběhy žen, o kterých se tu hraje, a dokáží divákovi nenuceně navodit soucit s nimi.
Už je uklizeno?
Inscenace s nadhledem a vtipem odkrývá podstatu jednoho důležitého současného společenského fenoménu, když nahlíží do tématu pracovní migrace ukrajinských žen, přičemž samotný název Pravidla úklidu nese hned několik metaforických významů. Nejpodstatnější totiž je, si uklidit nejen ve svém domě nebo v pokoji, ale člověk by se měl spíše zaměřit na nepořádek ve společnosti a v existujícím systému ‒ a především také na nepořádek uvnitř sebe samého. Měl by si, obrazně řečeno, uklidit myšlenky a zamést si před vlastním prahem. Inscenace se tedy dotýká jak vnějšího, tak vnitřního světa jedince a je v tom smyslu jakousi sondou do společnosti i do lidské individuality. Nechává diváka zamyslet se nad tím, jaký je on sám a jak přistupuje ke světu a dění kolem sebe. A tak, jak je zmíněno na konci inscenace, je důležité si klást otázku proč? Proč je ve společnosti výše platu stále určována podle gendru? Proč se považuji za lepšího člověka, když někomu pomůžu ze sobeckého důvodu? Proč si neuklidím sama před vlastním prahem? Možná po shlédnutí této autorské inscenace budete mít v hlavě trochu víc uklizeno ‒ anebo možná ještě větší nepořádek.
Autorka je studentkou 2. ročníku bakalářského programu Divadelní studia na Katedře divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.
- DIVADLO NA CUCKY, A STUDIO RUBÍN – Pravidla úklidu
- Autor: Lucie Ferenzová a kolektiv
- Odborná konzultace: Mgr. Petra Ezzeddine, Ph.D.
- Režie: Lucie Ferenzová
- Dramaturgie: Dagmar Fričová
- Výprava a dramaturgická spolupráce: Andrijana Trpković
- Hudba: Markéta Ptáčníková
- Produkce: Kristýna Milaberská, A studio Rubín, Divadlo na cucky
- Hrají: Anita Krausová, Martina Jindrová, Táňa Malíková
Premiéra 9. května 2022, psáno z reprízy 20. října 2024 v Divadle na cucky.
FOTO: Divadlo na cucky
