Zpět na výpis článků

Pohybový workshop s norskými performerkami a metalovou hudbou

Jako součást programu 21. Divadelní Flory se 19. května v Divadle na cucky odehrál pohybový workshop. Zaměřený byl nejen na vnímání zvuků uvnitř těla i v prostředí kolem, jak stálo v anotaci, ale také obecně na vnitřní koncentraci a citlivosti na vnímání a uvědomování si různých podnětů v okolí, jež jsme pak schopni vědomě přijímat, využívat a rozvíjet. Workshop vedly tanečnice a choreografky norského původu Ingeleiv Berstad a Kristin Ryg Helgebostad, jejichž pohybovou inscenaci Spoiler mohli vidět návštěvníci Divadelní Flory předchozího dne hned dvakrát, přičemž po druhém představení následovala debata, kde nám autorky vyjevily některá východiska své práce na inscenaci.

Workshop na tyto principy navazoval. Probíhal v anglickém jazyce a vlastní mu byla příjemná komorní atmosféra, ve které jsme se mohli bez pocitu studu a stresu plně uvolnit a soustředit na lektorkami zadané úkoly. Jak napovídala anotace, workshop byl spíše než na konkrétní taneční techniku zaměřen na citlivost vůči vlastnímu tělu a podnětům, které k němu přicházejí zvenčí. Pracoval se řízenou improvizací kladoucí hlavní důraz na smyslové vnímání.  Prvním akcentovaným smyslem byl hmat. V rámci pozvolného warm-upu jsme se převalovali po zemi a přitom zkoumali, hladili a ohmatávali své tělo i podlahu kolem něj. Poté lektorky do prostoru rozmístily různé předměty, jejichž rozdílné vlastnosti jsme při setkání s nimi mohli objevovat. Další zadání nás postupně orientovalo směrem k venkovnímu světu. Začali jsme přenášet pozornost k sobě navzájem, tělesně spolu komunikovat a jednotlivé předměty si předávat. Cvičení probíhalo s důrazem na centrum těla, které se mělo stát hlavním východiskem a impulzem pro jakýkoli pohyb.

Následujícím smyslem využitým na workshopu byl zrak. Lektorky se inspirovaly technikou japonského tance butó a s „očima vzadu“ jsme se pohybovali prostorem a snažili se po něm rozhlížet zadní stranou hlavy, čímž došlo k uvědomění si a posílení našeho vnitřního zraku. Navazující cvičení přemístilo hlavní receptory ze zátylku na spánky, což nás podnítilo k dalším pohybovým možnostem. K takto aktivovaným smyslům se brzy připojil i sluch, podobně jako zrak ve své vnitřní i běžné vnější formě. Improvizovali jsme tudíž na hudbu reprodukovanou i na ticho – hudbu vnitřní.

Zvuk a hudba už hlavní náplní workshopu zůstaly. V duchu svých vlastních principů nám tanečnice osvětlily komorní průzkum metalové hudby, kde zjistily, že pohyb hudebníků na scéně je velmi pomalý, přikládající nesmírnou důležitost každému banálnímu gestu. V tomto duchu se naše práce ubírala dál, až vyvrcholila ve skupinové aktivitě spojující všechny předem rozvíjené principy. Rozděleni do dvou menších skupinek, z nichž jedna vždy zastávala pozici diváka, jsme vytvářeli pohybové kompozice či etudy. Ty čerpaly z výše uvedených zákonitostí, přičemž nejvíce byl důraz kladen na důležitost pohybu v charakteru hudby, se kterou jsme mohli pracovat ve dvou opozičních formách. První puštěnou nahrávkou totiž byly skladby barokního skladatele Jeana-Baptisty de Lully, druhou pak skladby metalové. Završením workshopu bylo spojení obou skupinek, kdy došlo ke společné improvizaci, jež byla velmi podnětná a zábavná zároveň.


FOTO: Facebook Divadelní Flory